Jak nákupní horečka změnila Českou republiku
Zdroj: savingadvice.com
Úsvit supermarketů
Sametová revoluce proto na spotřebitele působila trochu jako červený šátek na býka. Jako první otevřel v roce 1991 svou prodejnu holandský řetězec Ahold. Prodejna s názvem Mana zahájila raketovou kariéru v Jihlavě, kde lákala na bezkonkurenční ceny, bohatý výběr sortimentu ale i barevně orámované cenovky. Firemní strategie ale počítala například i s kávou zdarma, nabízenou lidem ve dlouhých frontách.
Nevídaný úspěch prvního supermarketu rozpoutal doslova lavinu. Již následujícího roku vniklo po rebuplice 17 dalších prodejen značky Mana a na trh vstoupili i další zahraniční hráči, Delvita a Billa. O rok později pak méně známý řetězec Plus. Do české kotliny však nepřinesly pouze nižší ceny a nákupní horečku, ale i jiné, někdy více a někdy méně pozitivní faktory.
Válka s molochy
Uvolnění režimu přineslo nesrovnatelně vyšší svobodu podnikání. Ne zrovna benevolentní a uživatelsky příjemné státní potravinářské podniky, zvyklé na socialistický model „zákazník naše neštěstí,“ se musely začít přizpůsobovat rychle vznikající konkurenci. Do jaké míry se jí to dařilo, vypovídají čísla studie Mac Consulting. Počet členů Spotřebitelských družstev klesl mezi lety 1987 až 2008 o téměř 90% a zaměstnanecké stavy spadly o plných 85 procentních bodů.
Nové metody prodeje, ač přinesly do obchodů tisíce druhů zboží a příjemnější prostředí, skrytě likvidovaly živnostníky. Supermarkety, ač na druhé straně moha lidem práci přinesly, se brzy ocitly pod mediálním tlakem vyvolaným nevolí malých prodejců. V letech 2004 pak začaly první významnější vlny protestů, které do jisté míry trvají doposud. Masová výstavba obřích nákupních center se stala téměř synonymem betonového lobby a každý další pokus o posílení pozic obchodních řetězců na úkor zeleně a kulturního vyžití ve městech vyvolává agresi místních sdružení a nespokojených občanů.
Není všechno zlato, co se třpytí
Nízké nároky obyvatelstva, o kterém se s oblibou tvrdí, že se nedá zlomit, protože se raději na chvilku ohne, bohužel dohnaly top management největších obchodních kolosů k názoru, že Čechy zajímají jenom ceny. Počala tak éra vytrvalého snižování kvality výměnou za nižší pořizovací náklady. Vinou toho jsou regály supermarketů narvané náhražkami a separáty a o České republice se v odborných kruzích mluví jako o smetišti Evropy.
S oblibou kupujeme sýry sýrového typu, krémy s příchutí čokolády místo čokolády, pařáty a masokostní moučku místo párků a rádi si pošmákneme na „smetanové“ zmrzlině z kokosového oleje. Jen kousek od hranic přitom v obchodě stejné značky koupíme úplně jiné zboží ve stejných obalech.