Bez internetu by se dnes antikváři neuživili
Oblíbenost i prodej čteček elektronických knih i e-knih samotných stále stoupá. Dnes navíc není problém si téměř jakoukoliv knihu sehnat levně nebo dokonce zadarmo na internetu. Mohlo by se tedy zdát, že knihovny a především antikvariáty ztrácejí svůj význam. Není to tak, i když uživit se je stále těžší. I antikváři musejí jít s dobou a využívat moderních technologií. Bez internetového prodeje, záliby v knihách a znalosti oboru se antikvariáty provozovat nedají, shodují se pražští antikváři Michal Hulla a Miloslav Burdátš.
Podzemní antikvariát v Hybernské ulici se zaměřuje především na umění. Jak říká jeho vlastník Michal Hulla, zatím se přežít dá. „Přeci jenom se v téhle zemi ještě trochu čte,“ dodává optimisticky. Svůj obchod provozuje pět let a má tři zaměstnance. Více než knihy ho ale živí prodej obrazů a grafik, jejichž ceny šplhající až k desetitisícům. V prodeji grafických tisků totiž není velká konkurence, existuje jich vždy pouze omezený počet a nedokáže je nabídnout každý. Proto se dají podle Hully dobře prodat. „Trh s uměním je vždy nejistý. Je ovlivněn módními vlnami, ale kvalitní zboží si kupce vždycky najde,“ říká.
Sběratelé hledají verneovky
Opačný názor na prodej uměleckých děl má Miloslav Burdátš, který svůj krámek v Opatovické ulici provozuje již 20 let. „Obrazy se dnes staly téměř neprodejným artiklem. Každý si radši do bytu pověsí levný obraz z Ikey,“ rozčiluje se pan Burdátš. „Kupují je jen zbohatlíci, kteří to berou jako investici, ale ti kupují obrazy hodně drahé, nad milion korun. Sběratelé umění umírají, dnešní generace nic nesbírá. Sběratelství zabil internet,“ myslí si.
Ke svému pesimismu má důvod. Čtenářů, kteří by knihy kupovali, ubývá. To se projevilo i na jeho obchodování. V 90. letech byl podle něj antikvariát velký byznys, měl sedm zaměstnanců, teď je ale v obchodě sám. V současné době má přibližně 50 platících zákazníků denně, vydělá 3 – 5 000 korun. Do jeho krámku chodí věrní zákazníci, knihomilové, které baví bloumat mezi knihami a kupují to, co je zaujme. Obyčejní čtenáři dnes chodí spíše do knihovny a v antikvariátu si občas koupí knihu za pár korun. Burdátše proto živí především sběratelé knih. „Je to vášeň jako každá jiná. Sběratel je ochotný dát za knížku, která mu ve sbírce chybí, přemrštěné ceny,“ říká. Za staré verneovky nebo předválečnou avantgardu jsou prý ochotni zaplatit i tisícové částky.
Láska ke knihám nestačí
Pro Hullu je práce antikváře koníčkem. Bez toho se prý tahle práce dělat nedá. Nadšení a láska ke knihám však podle něj nestačí. Důležité je, aby antikvář své práci opravdu rozuměl. „Antikvář musí vědět, co kupovat, co za to stojí. Nejhorší je zanést si antikvariát neprodejnými knihami. Lidé nebudou chodit do obchodu, kde je šrot. Chtějí kvalitní knížky,“ vysvětluje tajemství úspěchu.
I když starý sklep, do kterého je Podzemní antikvariát umístěn, má své kouzlo i výhodu v podobě nízkého nájmu, je podle majitele velmi těžké upoutat pozornost a dostat lidi z ulice až do sklepa. Lépe než jakákoliv reklama paradoxně fungují bedny s levnými knihami v průjezdu u chodníku. Michal Hulla do nich dává knížky například za pět korun. I když naprostou většinu z nich lidé ukradnou, právě pohyb, kdy se lidé přehrabují v bedně s knihami, upoutá kolemjdoucí nejvíc.
Velký zájem je prý i o současné knihy. Musí být ale třeba o 70 % levnější než v normálním knihkupectví, jinak si je nikdo nekoupí. Běžný zákazník hledá v antikvariátu ty nejnižší ceny. To dokládá i studentka Kristina Hradská: „Do antikvariátu občas zajdu. Kupuji si tam gramofonové desky, které se dají sehnat za pár desítek korun. U knih je to horší, mnohé jsou stále hodně drahé. Přijatelná cena za starou knihu je pro mne do 100 Kč.“
Poštovné je problém
Miloslav Burdátš stejně jako Michal Hulla připouští, že bez internetového prodeje by dnes jeho antikvariát zkrachoval. Minimálně polovinu své denní tržby získá Burdátš díky internetu. Pro lidi, kteří hledají konkrétní knihu, je internet jasnou volbou. Najdou ji v pohodlí domova a pak si ji do obchodu přijdou pouze vyzvednout.
Obchodování přes internet na větší dálku totiž ztěžují vysoké ceny poštovného. Je to logické: když kniha stojí 50 korun a poštovné 120, tak si nákup rozmyslíte. „Zásilka ze zahraničí je často levnější než když u nás něco pošleme přes Českou poštu,“ stěžuje si Hulla. „Vůbec se nám to finančně nevyplatí. Kvůli nesmyslně vysokému poštovnému často z obchodu sejde. Lidem se tolik za zásilku platit nechce a jsou naštvaní na nás.“
Oba svorně před podnikáním v tomto oboru varují. Začít se dá velmi snadno s malým počátečním kapitálem. Horší je se ale udržet. „Mnoho lidí se do toho chce pustit jen z toho důvodu, že má doma mnoho knih a antikvariát jim připadá jako snadný byznys. V dnešní době už je ale pozdě začínat,“ uzavírá téma Burdátš. Antikvariáty bojují o přežití a na trhu již pro nové není místo.