Profesionální tanečník: Lektoři v zahraničí jsou náročnější
Od kolika let se věnuješ tanci?
U mě je to trošku složitější. Začal jsem tancovat, když mi bylo osm, ale asi po roce jsem přestal. Pak jsem se k tanci na chvíli vrátil v jedenácti, ale naplno jsem se tanci začal věnovat až jako osmnáctiletý.
Co tě nakonec navážno přivedlo k tanci?
Když jsem byl na střední škole, tak všichni spolužáci spěchali na různé tréninky a já měl pořád volno, tak jsem chtěl taky něco dělat. Chvíli jsem zkoušel hrát volejbal, ale to nebylo to pravé. Vždycky jsem měl vztah k hudbě, doma jsem si nahrával písničky z rádia, ještě na kazety a tancoval si na ně, tak mě napadlo, že bych mohl zkusit tanec navážno a nějak jsem u toho vydržel.
Kde jsi tanec studoval?
Tomáš Kut´ák. Zdroj: soukromý archiv Tomáše Kut´áka
Studoval jsem pedagogiku tance na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Jak na svá studia vzpomínáš?
Teď už pěkně. Ale musím říct, že jsem se během studií docela trápil, protože tam jsem pocítil, že netancuji od mala a někteří pedagogové mi to velice často předhazovali. Nicméně školu jsem dokončil skoro se samými jedničkami.
Jakým druhům tance jsi se věnoval?
Začínal jsem disco tanci. Potom jsem dělal scénický tanec, modernu, balet a jazz, u kterého jsem zůstal. Ale také jsem zkoušel a dodnes zkouším různé streetové styly, i když si v nich nejsem úplně jistý. Myslím si, že se mi hodí mít v povědomí, jak fungují i jiné taneční techniky.
Proč sis vybral právě jazzový tanec?
Zaujal mě už scénický tanec, který je jazzovému pojetí podobný, akorát méně komerční, ale pořád jsem necítil, že by mě to úplně naplňovalo. Pak jsem se náhodou dostal na hodinu k jedné lektorce, která jazz vyučovala a lekce mě natolik nadchla, že jsem věděl, že přesně tenhle styl chci dělat.
Máš nějaký taneční vzor?
Nejsem typ člověka, který by k někomu nebo něčemu vzhlížel. Jde třeba i o maličkosti, jako je nejoblíbenější barva, nejoblíbenější jídlo… mám rád plno věcí, ale nic nemám nejoblíbenějšího. To platí i u tanečníků. Mám pár oblíbených tanečníků, ale nemůžu říct, že bych k nějakému vyloženě vzhlížel.
Momentálně vyučuješ v několika tanečních studiích, ale je možné tě vidět třeba v nějakém muzikálu?
V září budu v obnovené premiéře Třech mušketýrů, ale to jsou asi jen dvě nebo tři představení. Kromě Pomády, která jede ale taky poměrně krátce, tu nejsou žádné projekty vyloženě pro tanečníky.
Co se ti zdá na práci tanečníka nejtěžší?
Uživit se (smích). Člověk se musí v dnešní době hodně snažit, vzniká plno nových tanečních skupin a studií, takže konkurence je veliká a spousta lidí dělá různé věci pod cenou, tudíž přebírají práci tanečníkům, kteří by za tu částku nepracovali. Ale díky tomu, že nejsem jen interpret, ale i choreograf a pedagog, tak to relativně jde.
Od roku 2003 vedeš taneční skupinu Evil Dancers. Jak tě napadlo něco takového založit?
Dlouho jsem učil víceméně lidi, se kterými se muselo jet hodně pomalu, a já cítil, že by mě obohatilo, kdybych mohl učit lidi, co jsou na lepší úrovni. Prvně jsem si otevřel kurz pro pokročilé a poté jsem si založil vlastní skupinu. Vždycky jsem tak nějak cítil, že jsem člověk, který si sám potřebuje věci organizovat a dělat, než někoho poslouchat.
Jaké byly začátky?
Když se dnes kouknu na stará vystoupení, tak se chytám za hlavu, co jsme to dělali. Ale všichni to brali dost vážně a užívali si to, takže to bylo docela fajn.
Rok jsi byl teď v zahraničí, nepoznamenala tvojí skupinu dlouhá doba bez trenéra?
Trochu určitě ano. Někteří lidé to vzdali, ale jsem přesvědčený, že ti by to vzdali tak nebo tak, ten můj odjezd jejich odchod urychlil. Skupina měla také míň zakázek, ale to má i teď a je to spíše způsobené tím, že firmy nemají peníze a vzrůstá konkurence, takže bude potřeba se do toho teď pořádně obout.
Cojsi v cizině vlastně dělal?
Tancoval jsem na výletní lodi v amerických vodách, dokonce i v Karibiku. Taky jsem byl chvíli v Londýně, kde jsem se snažil ale spíše vzdělávat a chodit na různé lekce a získat nové kontakty. S Londýnem se stále snažím udržet nějaký vztah, přes léto jsem si tam zkusil tanec na chůdách, což pro mě byla velmi zajímavá zkušenost.
Jaký vidíš rozdíl mezi tuzemskou a zahraniční taneční scénou?
Tanečníci v zahraničí mají lepší pracovní podmínky, v Čechách je většinou tanečník brán jako levná nájemní síla. Víceméně tu nemají moc žádná práva a jsou rádi za každou korunu, zatímco v zahraničí jsou tanečníci poměrně lépe chráněni. Například když se zruší akce vinou pořadatele, tak tanečníci dostanou stejně zaplaceno, což v Čechách neexistuje. A zase lektoři v zahraničí si dovolí být více osobití a náročnější.
Doporučil bys mladým lidem, aby se víc věnovali tanci?
Pokud se dělá na amatérské úrovni, tak je tělu dosti prospěšný, protože člověk při tanci zapojuje všechny svalové skupiny. Navíc je tanec cardio, což znamená, že se u něj poměrně dost dobře spalují kalorie. Takže je to vhodné určitě i pro slečny, které chtějí zhubnout a je to podle mě i zábavnější forma, než třeba aerobic.
Jaký druh tance bys začínajícím doporučil?
To záleží na člověku, co je mu nejbližší. Když někdo poslouchá hip hop, tak asi spíš streetové styly a když je někdo spíše zaměřený na klasiku, tak je vhodnější balet. Nabídka je široká a každý si může najít to, co ho baví. Myslím, že i spousta pánů, kdyby se přišla podívat na lekce a prošla by si taneční studia, tak si najedou něco, co je bude bavit, i když si to neuvědomují, protože když se řekne tanec, tak si představí holčičky v sukýnkách.
Co bys doporučil za kurzy začínajícím tanečníkům, kteří chtějí dělat tanec profesionálně?
Určitě balet, to je základ, ze kterého vychází hodně věcí. Pak jazzové tance, které na techniku dost navazují. V dnešní době je navíc tolik druhů jazzu, že jazzový tanečník je schopný obsáhnout i streetové styly, zatímco streetový tanečník mívá s technikou a jazzovými styly občas problémy. Takže prvně je lepší začínat s těmito styly, a pak se třeba věnovat hip hopu. Jazzový tanečníci mají ale také více zakázek, protože s tím jsou spojena představení typu Moulin Rouge a Chicago.