Pohádková kniha může být zároveň adventním kalendářem
Proč jste se rozhodla vytvořit knihu psanou jako adventní kalendář?
Po večerech jsem dětem četla příběhy. Před Vánocemi jsem vybírala takové, které měly sváteční tematiku. Když po mně chtěly vyprávět tutéž pohádku potřetí a pořád mne opravovaly, rozhodla jsem se je přechytračit a začala jsem si příběhy psát sama. Přišlo mi hezké, aby byl na každý prosincový den jeden. Místo čokoládového adventního kalendáře měly mé děti pohádkový.
Pohádkové děti jste psala podle vašich vlastních, co na to říkaly?
Když jsem knížku psala, bylo jim to dost jedno. Teď jsou ve fázi, že z toho mají spíše legraci, ale jsou rády, za vánoční vzpomínky. Dnes už jsou v pubertě ale stále patří k adventnímu rituálu, že maminka večer předčítá. Necháváme se tím příběhem inspirovat dodnes a dokonce stavíme betlém celý advent, stejně jako je to v knížce.
Jaké příběhy se v knize objevují?
Snažila jsem se držet předvánočního času. Pokud na zemi pečeme cukroví, jistě ho také pekli andělé. Jsou to příběhy o přátelství a odvaze, ale také o laskavém porozumění. Děti se také dozví, že svatý Prokop pochází ze Sázavy, že slavík zpívá v noci a jmelí roste na stromech, nebo co znamená jméno Kašpar. Jsou to však stále jen pohádky, nikoli lexikon Vánoc.
Kde jste čerpala inspiraci?
Jsou to především motivy, které mi říkala moje maminka, když jsem byla malá. Například, že když jsou na nebi červánky, tak andělé pečou cukroví. Příběhy jsou v každé maličkosti kolem nás. Záleží jen na tom, jestli máte chut´ si jich všimnout a dokonce snad vyprávět.
Musejí se pohádky číst popořadě?
Knížka má dvě vyprávěcí linie. Jednotlivé pohádky na sebe nenavazují. Propojuje je však příběh, s nímž se mohou malí čtenáři či posluchači dobře ztotožnit. Vypráví o dětech, které se chystají na Vánoce a celý advent staví betlém. Tam je obtížné přeskakovat. Je možné na tuto linii rezignovat a číst pouze pohádky tak, jak kdo chce. Záleží na každém, co se mu víc líbí.
Jako průvodce adventním časem jste v příběhu zvolila kočku, proč?
Musí to být někdo, koho čtenář dobře zná a kdo zároveň byl účastníkem vyprávěných příběhů. Uvažovala jsem o andělu, s tím se však dnešní děti ztotožní velmi těžko. Také jsem přemýšlela, že by průvodcem mohl být oslík. Ale s ním se dnes setkáme jen zřídka. Nakonec mě napadla kočka, protože ta jistě v Betlémě byla, stejně jako bydlí v každé stodole.
Pro jak staré děti je kniha určená?
Pohádky mohou malým dětem předčítat rodiče, větší děti si je přečtou samy. Nejsou dlouhé. Už čtyřleté dítě udrží pozornost a dokonce i jedenáctileté prepubertální mládě si knížku přečte, i když vám nikdy nepřizná, že ještě čte pohádky.
