Poezii na Instagramu čtou tisíce lidí. O kvalitě básniček to ale nevypovídá
Krátké verše psané roztomilým písmem na pastelovém pozadí – právě to dnes na Instagramu budí zájem o poezii. „A kdyby tušila, jaký je otrava,“ píše se například stručně na profilu Psáno strojem. Tyto krátké básničky jsou u mileniálů čím dál oblíbenější. „Nikdy jsem poezii moc nečetla, ale díky Instagramu si k ní pomalu nacházím vztah,“ přiznává Lucie Králová (23).
Profilů s básněmi vzniká v posledních dvou letech mnoho. Příkladem jsou třeba Zápisky umělce nebo Inkoustová tečka. Ne všichni je ale vítají. „Přijde mi, že už je těch profilů hodně a nejsou moc originální. Všichni se zabývají podobnými tématy, jako jsou vztahy nebo sebeláska. Navíc na mnoha profilech člověk narazí na to samé, protože si texty autoři nejspíš přebírají,“ myslí si studentka Petra Hochová (22).
Srozumitelnost vítězí nad kvalitou
„Spíme vedle sebe, nikoli však spolu. Malý rozdíl v tom je, jak pít vodu a chtít kolu,“ veršuje na svém profilu se 14 tisíci fanoušky Bára Vencálková. Ta je právě jednou z autorek, které píšou krátké básně či citáty o problémech s láskou nebo sebevědomím. Vencálková si uvědomuje, že zpracovává témata, kterými se v historii zabývalo už mnoho autorů před ní. „Snažím se je ale zpracovávat co nejvíce originálním způsobem. Zakládám si na tom, aby texty byly co možná nejkratší, ale ne na úkor výstižnosti. Také si hraji s interpunkcí, nadužívám tečky a čárky a snažím se kombinovat poezii s prózou,“ popisuje Vencálková svou tvorbu.
https://www.instagram.com/p/BqPlkKKg1h4/
Fanynky Vencálkové oceňují na její tvorbě zejména srozumitelnost a schopnost přesně vystihnout to, co dnes mladé dívky trápí. Mezi ně patří i Tereza Boučková (19), která přiznává, že více než kvalita ji zajímá, jestli jsou básně snadno pochopitelné a jestli se nějakým způsobem dotýkají jejího života. „Často se v básních Báry najdu. Pomůže mi to uvědomit si, že v problémech jako jsou například vztahy, nejsem sama,“ říká Boučková. Básně Vencálkové se jí i dalším sledujícím líbili natolik, že autorku začali žádat, aby je vydala knižně. Vencálková se proto snažila básně nabídnout několika vydavatelstvím, ale marně. „Myslím si, že ne každý moji tvorbu pochopí. Čtou to jen ti, které to opravdu zajímá, a ostatní se o to nestarají,“ myslí si básnířka. Nakonec se rozhodla vydat knížku samonákladem a za půl roku prodala přes 500 výtisků.
Komplexy a prázdná slova
Někteří čtenáři ale mají k podobným účtům, jako je ten Vencálkové výhrady. Petra Hochová třeba některé básně o vztazích považuje za prázdná slova. „Většinou jsou instagramové profily místa, na kterých si lidé vylévají své mindráky. A dělá jim dobře, že kolem sebe shromažďují lidi s podobnými komplexy, kteří jim příspěvky lajkují,“ myslí si. Instapoezii jako celek ale Hochová neodsuzuje.Líbí se jí například autoři, kteří svou tvorbou reagují na aktuální politické dění či významné události. „Takové básně podle mě mají smysl. Jsou aktuální, poměrně dobře vyjadřují náladu ve společnosti a navíc dokazují, že se mladí o dění kolem sebe zajímají,“ vysvětluje.
Znovuzrození poezie na Instagramu ale někteří odborníci nevidí jako pozitivum. Vadí jim právě její jednoduchost, amatérismus a nízká kvalita. „Čtenář je mrtev, at´ žije konzumem poháněný obsah a instantní gratifikace,“ vyjádřila se o instagramové tvorbě britská básnířka Rebecca Wattsová na webu Flowee. A upozorňuje na to, že počet sledujících na Instagramu v žádném případě neodráží kvalitu publikovaných básní.
