Oceněný básník Ondřej Hanus: Sonety jsem začal psát, abych šel proti proudu
Jste nejnovějším laureátem Ceny Jiřího Ortena, která je určena autorům do třiceti let a nese s sebou i podporu 50 tisíc korun. Co pro vás vítězství znamená?
V první řadě něco, čemu se říká symbolický kapitál. Já osobně bych možná řekl spíše poetický. Je to především uznání v literárních kruzích. Jakási pověst, se kterou se dá vystupovat a která otevírá dveře. Pak samozřejmě také peníze. Je to jeden z mála způsobů, jak si může český básník vydělat
Proč jste se rozhodl psát zrovna poezii?
Podle mě to není vědomé rozhodnutí. Člověk v určité chvíli začne mít pocit, že chce začít dělat něco smysluplného. Poezie je k tomu dobrým nástrojem. Pro mě bylo zlomové, když jsem v patnácti objevil samizdatového básníka J. H. Krchovského,který mi otevřel úplně nový přístup k poezii.
Čím konkrétně vás ovlivnil?
Tím, že pojímá poezii úplně jinak, než jak jsem si myslel, že se pojímat dá. Tak nějak neškolsky a nečítankově. Říká vše natvrdo.
Vaše sbírka Výjevy se skládá především ze sonetů, proč jste zvolil zrovna tento žánr?
Když jsem začínal psát „navážno“ asi v sedmnácti letech, byl převažující formou psaní volný verš. Všude jsem četl uvolněnou civilní lyriku a já jsem si řekl, že budu dělat něco jiného. Chtěl jsem psát stylem, který půjde proti tomuto proudu. Chytil jsem se tedy tradice, která je hrozně stará a silná a aktualizoval jsem ji do dnešní doby.
Myslíte tedy, že mají sonety v moderní literatuře místo?
Sonety mají takovou zvláštní vlastnost, že se vyvíjejí v sinusoidách. Někdy jsou velmi oblíbené, jsou však také období, kdy se píší velmi málo. V posledních letech a v průběhu komunistické éry se držely v pozadí a teď se zdá, že se česká poezie začíná trochu k této formální normě vracet. Možná, že se dočkáme nějakého většího revivalu.
Kromě psaní se věnujete také překládání, převážně poezie.Co vás k tomu přivedlo?
Tento obor jsem vystudoval a je to pro mě takový průsečík k mému zájmu o poezii. Nejraději překládám právě lyriku, ale nemám na to moc času. Teď se věnuji spíše odbornějším věcem.
Na co si člověk při překladech poezie musí dávat největší pozor?
Já si největší pozor dávám na výběr autora. Pokud se rozhodnete překládat někoho, kdo je zdánlivě jednoduchý, jako třeba Josef Hausmann, můžete zjistit, že na něm velice snadno pohoříte. Zrovna v jeho případě jde o velmi něžnou lyriku, která se překládá těžce. Samozřejmě když se pak věnuji formální poezii, tak si hlídám, aby mi seděly rýmy a rytmus. Nejdůležitější je však zachování významu.
