Nikdy nežil a přesto ho zná téměř každý Čech. Divadlo Járy Cimrmana slaví padesát let
Divadlo Járy Cimrmana slaví padesátileté výročí. Jeho založení předcházel rozhlasový pořad Československého rozhlasu, v němž poprvé padla zmínka o fiktivním umělci Járovi Cimrmanovi. Psal se rok 1966 a herci Zdeněk Svěrák a Jiří Šebánek vystupují v pořadu Vinárna U Pavouka, kde jej představí jako řidiče parního válce a sochaře. „Psali jsme normální, běžný díl pořadu Vinárna U Pavouka a měli jsme tam komickou figurku, které jsme potřebovali dát jméno. Mysleli jsme si, že je to jméno na jedno použití,“ řekl v rozhovoru pro DVTV Zdeněk Svěrák. Dodává, že tou dobou nikdo z nich netušil, že je smyšlená postava Járy Cimrmana bude provázet po celý život.
Divadlo Járy Cimrmana vzniklo o rok později na popud herce Jiřího Šebánka. Ten chtěl založit divadlo, které by mělo vlastního patrona. Jméno Jára Cimrman se mu natolik zalíbilo, že byl ihned rozhodnutý ho použít. Podle původního plánu měli být při premiéře nového divadla představeny dvě divadelní hry. Jelikož se ale Šebánkova hra Domácí zabíjačka nestihla dokončit včas, tvůrci přistoupili k jinému řešení. Do repertoáru přidali seminář o Cimrmanově životě a díle.
Tento koncept se udržel dodnes a doprovází každé představení i vydanou knihu. Například dílo Hospoda na Mýtince z roku 1998 nejdříve popisuje Cimrmana jako hudebního virtuóza, až pak se děj začne odehrávat v hospodě. „Járu Cimrmana považuji za národní ikonu, tím jak je od začátku prezentován si získal davy,“ podotýká herec Václav Kotek (64). Sám v divadle pracuje od roku 1973 a hraje ve dvanácti dramatech včetně populární hry Vyšetřování ztráty třídní knihy. V té ztvárňuje postavu zemského školního rady.
Fikce dovedená k dokonalosti
Od samého začátku se tvůrci k Cimrmanovi chovali jako k člověku, který opravdu existuje. Vytvořili mu proto i věrohodný životopis. Narodil se ve Vídni a zemřel na počátku první světové války. V průběhu života vynalezl například jogurt, ve Vídni zase založil kriminalistickou, hudební a baletní školu. V Čechách, které měl za svůj domov, napsal několik divadelních her. Ačkoliv je dnes považovaný za génia s IQ kolem 132, v životě nenalezl pochopení. Jeho pozůstalost se našla náhodou až v roce 1966 v pojizerské vesničce Liptákov.
Kvůli dokonalosti jeho fiktivního života si tak někteří lidé dodnes mylně myslí, že Cimrman není smyšlený. Stejný pocit mají ale někdy i jeho fanoušci, kteří znají pravdu. „Mívám pocit, že opravdu existoval. Třeba když si uvědomím, že v muzeu Járy Cimrmana je vystavena jeho busta,“ říká Anna Kotábová (55). Dodává, že mu jeho tvůrci vdechli život a někdy si ráda na jeho představení zajde.
Podobně smýšlejících fanoušků, kteří se ztotožňují nejen s jeho humorem, je mnoho. I když ho třeba neznají z divadelních prken, povědomí o něm mají z literatury. „Četl jsem hru Vyšetřování ztráty třídní knihy. Postava Járy Cimrmana mi tak utkvěla v paměti. Neznám známější hru,“ vzpomíná student Abzal Salmenbayev (24). S tím, jak jej dnes lidé vnímají, by byl český génius Jára Cimrman zřejmě spokojený a kdyby ne, určitě by nezapomněl zmínit jednu ze svých legendárních hlášek: „Můžete s tím nesouhlasit, můžete se dokonce i rozčilovat, ale to je tak všechno, co s tím můžete dělat.“
