Nemůžeme lidi soudit, aniž bychom znali jejich celý příběh, říká filmař Štoček
Jste nezávislý filmař. Co to vlastně znamená?
To, že jako režiséra mě nikdo nezaměstnal. Témata, která zpracovávám, jsou poměrně specifická a abych se jim mohl věnovat, musím točit nezávisle. Ve svých sériích se zabývám tabuizovanými motivy, nevydržím dlouho jen u jednoho tématu a zajímají mě hlavně lidské příběhy. Samotné dokumenty mě ale neuživí, takže ve volném čase natáčím například videoklipy pro kapely.
Podle čeho vybíráte témata, o kterých budete točit?
Vždy se jedná o něco, co ve společnosti rezonuje a souvisí s lidmi na okraji společenského žebříčku. Je důležité si uvědomit, že svět není černobílý. Pokud mi připadá, že začínám mít moc jednoduchý názor a vytvářím si předsudky, tak danou oblast raději prozkoumám. Vlastní zkušenost je nejlepším bojem proti dezinformacím a zaujatosti.
Nezasahuji lidem do komfortní zóny.
Jsou tato témata u diváků úspěšná?
To musí posoudit veřejnost, protože točím o tom, co zajímá především mě. Vím, že nechci tvořit prvoplánově. Například u poslední dokumentární série Trans* jsme nejprve dlouho vymýšleli, jakým způsobem celou problematiku pojmout co nejlépe. Divácky atraktivní by bylo točit přeměnu z muže na ženu nebo obráceně a zachytit celý přerod, což je sice zajímavé, ale není to tak přínosné, protože podobné věci lidé viděli už mnohokrát. Rozhodli jsme se proměnu pojmout jinak a ukázat příběhy jednotlivců z psychologické, lidské stránky.
Série Trans* vyšla na podzim během koronavirové pandemie. Měla i tak úspěch?
Celospolečenská debata se nerozproudila, ale nakonec na tom nezáleží, protože dokument pomohl mnohým lidem s vlastním vyjádřením. Psala nám čtrnáctiletá transsexuální slečna, že díky sérii konečně může ukázat rodičům, jak se cítí.
Dopad série ale jinak nebyl ve společnosti příliš velký…
Mým cílem bylo stát se slavným a získat mnoho nových nabídek a producentů, což se nestalo, ale třeba se to povede u dalšího projektu. Ohlas na sérii Trans* mě zklamal, ale myslím, že je správné, když tvůrce svou prací dané komunitě něco vrátí. Některým trans lidem to pomohlo s vlastním vyslovením, dokument se šíří také mezi psychology a promítal se i na školách.
Problematika transgenderu je pro mnohé lidi velmi osobní záležitostí. Je těžké s účinkujícími hovořit o jejich zkušenostech?
Snažím se lidem naslouchat a nezasahovat do jejich komfortní zóny. Není náročné respondenty rozpovídat, ale leckdy si dotazovaní uvědomí až během rozhovoru, že o sobě vlastně nechtějí mluvit. Někteří transgendeři uměli hovořit o tématu obecně, ale nebyli zvyklí vyprávět sami o sobě. Lidé potřebují pouze trochu pomoct, aby se svěřili.
Okrajová témata zpracovávám, protože chci bořit předsudky.
Dříve jste se zabýval hlavně problematikou lidí bez domova. Proč jste si původně vybral zrovna je?
Bydlím na Smíchově a tam bývalo vždy plno bezdomovců. Rozčilovali mě, protože pili, zapáchali, pokřikovali po sobě a dělali nepořádek. V hlavě se mi ale spustil alarm, že není správné lidi bez domova hned odsoudit. Svůj názor jsem chtěl změnit a něco se přiučit.
Vyzkoušel jste si bezdomovectví na vlastní kůži?
Přímo ne, ale seznámil jsem se s bývalým bezdomovcem Václavem Buralem, který mě provedl světem vyvržených lidí. Měsíc jsme spolu chodili po Praze, ukázal mi, kde poprvé spal, co jedl a kde vykradl první samoobsluhu. Potkal jsem plno bezdomovců, kteří byli na ulici proto, že sami chtěli. Mnozí naopak udělali chybu, ale nedostali šanci ji napravit. Uvědomil jsem si, že nemohu soudit někoho jen na základě toho, co vidím, aniž bych znal celý příběh. Proto okrajová témata zpracovávám, protože se snažím bořit předsudky.
Stalo se vám někdy, že projekt nakonec kvůli nadměrně kontroverznímu tématu nevznikl?
Zatím ne. Točil jsem i o prostituci, kdy jsem filmoval pasáka s jeho přítelkyní, kterou prodával. Oba se vyjadřovali zcela otevřeně. Shodou okolností nyní pracuji na projektu, jenž zobrazuje kulturu swingers. Tři měsíce jsem hledal někoho, kdo chodí na swingers party, ačkoliv mě od toho mnoho lidí odrazovalo, že s kamerou se k nikomu nedostanu. Nakonec se podařilo a budeme natáčet v květnu.
Máte vyhlídnuté další téma, které byste rád zpracoval?
Zajímá mě svět hazardu. Nerozumím lidem, kteří jsou schopní v automatech prohrát celou výplatu, nechápu ani pokerové hráče. Chtěl bych zjistit, jak fungují kasina, protože mi to nic neříká a nevidím do toho. Vracím se i k problematice světa porna, jíž jsem se věnoval před třemi lety. Stále se chci držet námětů z undergroundu. Nápadů mám opravdu mnoho.
