Na sochy umělce Michala Olšiaka lze i vyšplhat
Vyfotografovat se na hlavě až pětimetrové sochy, takový zážitek většina galerií lidem neumožňuje. Sochař a malíř Michal Olšiak to však návštěvníkům svých děl nezakazuje. Některé jeho betonové výtvory mají dokonce i schůdky, díky kterým na ně lze snadno vylézt. Že by tím lidé mohli poškodit nejrůznější příšery a zvířata, jako například koně, želvu či lva, si však umělec nemyslí.
„Lidé moje sochy nezničí, když po nich budou lézt. Aby se jim povedlo některý z mých výtvorů poškodit, museli by s sebou mít sbíječku,“ říká s úsměvem Olšiak. Dodává, že tvorbu spíše ničí silné mrazy. Právě z toho důvodu musí svá díla pravidelně kontrolovat a případné nedostatky odstranit. Kostru sochy dělá Olšiak většinou v průmyslové hale. Detaily konkrétní příšery či zvířete pak doladí přímo na místě, kde má dané dílo stát. Práce na jednom výtvoru trvá podle umělce většinou dva měsíce.
Největší je krkavec
Sochař pro svá díla hledá vhodná místa v přírodě. „ Nechtěl jsem, aby má tvorba zapadla v galerii nebo mezi paneláky. Proto se snažím, aby byla na krásných místech v České republice,“ vysvětluje jejich umístění Olšiak. Většina jeho výtvorů se však nachází v jeho rodném kraji na Vysočině. Největším sochařovým dílem je však krkavec u hradu Bítov, který dosahuje výšky pěti a šířky dvanácti metrů.
„Jednou jsme si s kamarády udělali „tour de Olšiak“ a navštívili jsme všechny jeho sochy v okolí Žďáru nad Sázavou. Bylo opravdu zábavné po nich lézt a pořizovat s nimi bláznivé fotografie,“ říká turistka Markéta Šrámková z Nového Veselí. Dodává také, že ji překvapilo, jak velká některá díla jsou. Právě ve žďárském informačním centru lze také pořídit mapu, ve které jsou jednotlivé skulptury zakresleny.
Na díla Olšiaka mohou turisté narazit i v cizině, například u Bodamského jezera. Do zahraničí, dříve jezdil velmi často, kvůli své rodině teď však zůstává v České republice a skulptury z betonu dělá většinou na zakázku. Sochař se věnuje také malířství a sochání z písku. „Z betonu dělám nejraději. Vznikne věc, která vydrží i padesát let, zatímco díla na plážích mají životnost mnohem kratší,“ uzavírá Olšiak.
