Na opeře v kině oceňují diváci kvalitu
Přímé přenosy do kin, kterými si chtělo vedení Metropolitní opery původně jen přivydělat u amerického obecenstva, si nakonec získaly diváky po celém světě. „Mohu vidět představení, které se koná na jiném konci zeměkoule,“ říká Veronika Bezdíčková (16), která projekt Live in HD navštěvuje s rodiči už několik let. Zároveň oceňuje, že kamery o přestávkách poskytují pohled do zákulisí a rozhovory s herci. Takovou šanci divák sedící v Metropolitní opeře nemá.
Hudební kritik Boris Klepal vyzdvihuje hlavně hudební stránku newyorských představení, jíž se nemohou běžné operní domy vyrovnat. „Přínos tohoto projektu pro české diváky je především v setkání s kvalitou, která tady není absolutně k dispozici,“ říká. Dle něj má Metropolitní opera lepší režii, výborná nastudování i vynikající zpěváky.
Přenos je jen iluze
Ačkoli kina poskytují živá vysílání, zážitek z divadla nemůže dle Klepala nic nahradit. „I když se jedná o přímý přenos, je potřeba si uvědomit, že je to pořád jenom iluze. Jako kdybyste se koukali na DVD,“ říká. A právě chybějící divadelní atmosféra některé diváky od kina odrazuje. „Nedá se to racionálně vysvětlit. Důležitá je i společenská nálada, podle mě je to úplně stejný rozdíl jako mezi normálním kinem a divadlem,“ dodává.
Právě kvůli chybějící atmosféře operu v kině nechce navštěvovat studentka Anna Bahnerová (21). „Pokud se dívám na přenos, necítím tu energii, ten progres, ty emoce, které do toho umělci dávají,“ popisuje. Bahnerová neváhá za kvalitou vyrazit do zahraničí, navštěvuje opery například v Rakousku či Německu.
Kamery mohou přilepšit
Každé představení, které se živě přenáší do kin, zaznamenává více než deset kamer z různých úhlů. Návštěvníci kina tak mohou herce vidět z daleko větší blízkosti než diváci v sále a zároveň spatří jeviště jako celek. „Různé záběry a detaily zprostředkovávají pohled, který v divadle nikdy nemůže nastat,“ hodnotí Klepal.
Názory diváků se však různí v tom, zda je to dobře, nebo špatně. Bezdíčková si pochvaluje, že díky kamerám může spatřit mnohem více, než kdyby seděla v divadle. Studentka Lenka Fialová (20) to ale vidí jinak: „Jde mi hlavně o hudbu. V divadle mívám husí kůži občas i v jednom kuse, ale když někdo zpívá ze záznamu, nic to se mnou nedělá.“
Přímé přenosy z Metropolitní opery v současnosti nabízí okolo třiceti českých kin. Dalších zhruba padesát sálů promítá v rámci série Přidáváme! záznamy z představení. V každé divadelní sezóně se odvysílá obvykle jedenáct přenosů, často se jedná o opery například od Giuseppe Verdiho či Giacoma Pucciniho. Roku 2014 se živě z Metropolitní opery promítala i opera Rusalka českého skladatele Antonína Dvořáka.
