Mentální hygiena ve Společnosti mrtvých básníků
Duševní zdraví je v dnešní době ve společnosti jedním z nejzvučnějších témat. „Nápor na psychiku je v současnosti velký. Hladina stresu se za posledních 20 let velmi zvýšila. Nápor na psychiku zažívají i čím dál mladší děti. Proto je společnost vnímá, že se o své duševní zdraví musí opravdu starat,“ říká speciální pedagožka a psychoterapeutka Arnoštka Berousková. Existuje řada metod, jak se o svou psychiku starat. Jedním z nich je právě mentální hygiena.
Takzvaná psychohygiena slouží k prohloubení nebo znovuzískání duševní pohody a rovnováhy. „V současnosti se nejvíce aplikuje prostřednictvím mindfulness, které zprostředkovává péči o psychiku, jak podle prastarých způsobů jako jsou meditace, tak i moderní cestou. Ta vede k všímavosti v každodenním životě a prohlubuje vnímání sebe sama se světem okolo,“ vysvětluje Berousková.
Psychohygiena může mít v praxi různé podoby. S jednou atypickou přišel v roce 2020 v souvislosti s pandemií koronaviru filmový kritik Aleš Stuchlý. „Chtěl jsem vytvořit ‚safe space‘, ve kterém budeme mluvit nejen o kvalitách filmu a širokých kontextech, ale především o osobních zkušenostech s různými psychickými stavy,“ vysvětluje Stuchlý koncept „ozdravných“ projekcí, které od ledna téhož roku provozuje ve spolupráci s pražským Filmhubem Edison.
Podle iniciátorů projekt Mentální hygiena cílí především na všechny, kteří svou duši chtějí nechat odpočinout od všedních starostí. „V současné době diváky zveme především na artové filmy. Promítání je vždy spojené s diskusí se známou tváří, jejímuž vkusu mohou lidé důvěřovat,“ doplňuje iniciátor Stuchlý. Ozdravnou složkou tohoto cyklu, je možnost odreagování a odpočinku od starostí života mimo kinosál. Na plátna Fimhubu Edison bylo již promítáno například francouzské drama z roku 2022 Tori a Lokita režisérského dua Luc Dardenne a Jean Pierre Dardenne, komediální příběh o přátelství z roku 2020 Moucha v kufru od Quentian Depieux nebo romantické drama Malé ženy od Grety Gerwig z roku 2019.
Ó kapitáne, můj kapitáne pojďte diskutovat
Aleš Stuchlý se v roce 2020 s vedením Fimhubu Edison shodl, že by si prostor zasloužil pravidelný cyklus. Jejich vize byla naplněna a 12. ledna program oslavil čtvrté výročí. Během slavnostního večera mohli diváci shlédnout film Společnost mrtvých básníků z roku 1998 od Petera Weira, který letos slaví třicet pět let. Na místě byli pravidelní návštěvníci projekcí i lidé, kteří sem zavítali poprvé. „Byla jsem zde skoro pokaždé. Tyto večery jsou pro definicí mentální hygieny. Mám ráda lidi, kteří zde pracují, kteří projekt vytváří… I díky tomu jsou pro mě setkání očistná,” sdílí Libuše (40).
Jednou z nových návštěvnic byla ve večer výročí i Daniela Kalvodová. „Šly jsme sem s kamarádkou, která je psycholožka a jeden z jejích klientů jí cyklus doporučil. Přijde mi to jako kouzelný koncept a určitě přijdu znovu,“ líčí.
Součástí všech programů je i diskuse. Výjimkou nebyl ani 12. leden. Hostem Aleše Stuchlého byl filmový publicista a jeden z dramaturgů Festivalu otrlého diváka Antonín Tesař. Kritici sdíleli osobní zážitky a vzpomínky spojené s filmem Společnost mrtvých básníků. Na pódiu byl přednesen rozbor a průřez práce režiséra snímku Weira i scénáristy Toma Schulmana. Pravidelnou vložkou těchto diskusí jsou i ukázky. Jednou z nich byla během pátečního večera video esej o využití básní Walta Whitmana ve filmu, který diváci předtím zhlédli.
Film Společnost mrtvých básníků Petera Weira z roku 1989 s Robinem Williamsem v hlavní roli je srdcovou záležitostí, který se dokáže dotknout lidí po celém světě. I v sále tomu nebylo jinak a během závěrečných titulků bylo slyšet rozdělávání kapesníků a popotahování. „Tohle je totální sebevražda. Film o chlapecké škole z 50. let a v názvu jsou tři slova, který jsou odpudivý pro všechny producenty – Smrt. Poezie a společnost,“ citoval Antonín Tesař agenta režiséra Petera Weira. V kinematografii se dodnes na film odkazuje, například v sitcomu Jak jsem poznal vaši matku můžeme vidět onu slavnou scénu „Ó kapitáne, můj kapitáne“, kdy studenti vzdávají poctu svému učiteli.
Po vyčerpání všech témat diskuse skončila, avšak večer pokračoval mimo kinosál v prostorách kavárny. Ta se přeměnila na bar s DJ pultem, kde proběhla oslava zahájení páté sezóny cyklu. Párkrát za měsíc tak člověk může pomoci i tímto netradičním způsobem svému duševnímu zdraví, ve společnosti se podívat na film a popovídat si.