Mám sedm povolání. Uvítal bych, kdyby svět zase trochu zvolnil, říká herec Martin Janouš
Ypsilonka odvážně rozepsala program až do listopadu, najdou diváci podle vás odvahu chodit na představení?
Vstupenky jsou prodané tak z půlky. Lidé se bojí a nechtějí sedět s „hadrama přes hubu“. Taková je ale doba, musíme ji přežít. S trochou vína to půjde…
Máte za sebou už veřejnou generálku představení Národní tragédie, aneb Překrásný nadhasič pražský. Jak se vám hrálo, když jste neviděl divákovy emoce?
Špatně. Divadlo je o kontaktu, proto sem lidé chodí. Navíc já mám rád, když je hra živým organismem a není každý večer stejná. Když se na jaře hrálo on-line, šlo to úplně proti principu divadla. Museli jsme vykazovat činnost a alespoň to zkusit, ale nebylo to dobré pro nás interprety, ani pro diváky.
Jsem ustrašený pacient, roušky podporuji.
Není ironické, že divadlo zahajuje sezónu ve chvíli, kdy se musí znovu nosit roušky ve všech vnitřních prostorách?
Je to shoda náhod. V Ypsilonce se musí program plánovat dva měsíce dopředu, spousta herců má jiné projekty. S tou hrou se kvůli koronavirové pauze trápíme od února. Oficiální premiéra měla být v květnu. Nakonec jsme předpremiéru odehráli před lidmi až v červnu.
Jak to, že jste hráli, když v tu dobu byla zavřená divadla?
Museli jsme, protože jsme státní organizace. Na kostýmy a rekvizity máme dotace, které se musely vyčerpat do určité doby. Úředničina s žádnou koronou ani karanténou nepočítá, takže se představení před lidmi už zahrálo.
Co jste vy jako herec během pandemie dělal?
Mám sedm povolání. Učím na několika školách, včetně Vyšší odborné školy publicistiky, kde také probíhala výuka on-line. Kromě toho dělám dabing. Vlastně bych uvítal, kdyby svět dokázal zase trochu zvolnit jako se to vynuceně stalo na jaře. Víte, zatímco všechny děti chtěly být popeláři nebo hasiči, já chci být od první třídy v důchodu…
Takže byste divadla znovu zavřel?
To ne, sledoval bych epidemiologický vývoj, pojďme nákaze zamezit co nejvíc. Jsem trochu ustrašený pacient, podporuji roušky, ale měli by do toho mluvit hygienici, ne politici. Nemoc tu je a musíme se přes ní nějak překlenout.
Tento text vznikl ve spolupráci s redaktorkou Generace20 Kristýnou Kupcovou.
