K.Ch.: příběh skromné ženy s těžkým osudem
Již u vchodu se setkávám se ženou, jejíž tvář už jsem někdy viděla. Stačil mi pohled na plakát k dnešní akci a hned jsem věděla, že je to dáma, o níž se dnes bude mluvit nejvíce.
Sbíhají se kolem ní lidé, kteří jí uctivě zdraví a usazují na její místo v kinosále. Jsem překvapená, že sem přicházejí především mladí lidé. Myslela jsem si, že dnešní generaci téma politických vězňů nezajímá.
Padesát let bez dcery
Plakát k dokumentu K.Ch. Foto: Anežka Kafková
Na jeviště přichází režisér filmu a předseda občanského sdružení Političtívězni.cz Tomáš Bouška, který se ujímá slova. „Všichni víme, co se stalo 17. listopadu 1939. Všichni víme, co se stalo 17. listopadu 1989. Ale nevíme co se stalo 17. listopadu 1948,“ říká na úvod. Dodává, že právě v ten den byla zatčena žena, o které bude tento příběh. Po úvodní řeči světla zhasínají a v sále panuje naprosté ticho. Začíná jeden z těch dokumentárních snímků, při kterém děkuji, že žiji v dnešní době.
Dle slov Boušky je dokument natočen orálními historiky, nikoliv badateli. Jedná se o zapomenutý příběh mladé dívky, která byla zatčena a ve vězení znásilněna. Posléze otěhotněla. Jenže se musela starat o vážně nemocnou matku a sestru, a tak dala dceru k adopci. Poté ji neviděla neuvěřitelných padesát let.
Dokument končí a lidé dlouhou dobu tleskají. Na pódium opět přichází Tomáš Bouška a zve k sobě policejního historika Tomáše Herajta, který má připravenou prezentaci o zločinci, který ve vězení hlavní protagonistku Karlu Charvátovou znásilnil. Díky jeho povídání se dozvídáme, že násilník byl potrestán pouze několika měsíci podmíněného trestu. Nejednoho z diváků tahle informace šokuje.
V poslední části večera přichází na řadu diskuse, kdy kdokoli v sále může položit otázku k tématu dokumentu Tomášovi Bouškovi, Karle Charvátové nebo Tomášovi Heraitovi. Ještě předtím, něž se kdokoliv ptá, bere si slovo Charvátová. „Překvapilo mě, že mladí lidé mají o takové téma zájem. Byla jsem také hodně překvapená jejich slušností. Musela jsem si opravit mínění o mládeži,“ říká.
K.Ch. bude v angličtině
Z řad diváků se hlásí starší muž. Až v tuto chvíli si všímám, že v sále je několik starších lidí. Poté, co Bouška na závěr děkuje za účast přítomným politickým vězňům, je mi jasné, o koho jde.
A jaká je plánovaná budoucnost dokumentu K.CH.? „V současné době pracujeme na překladu do angličtiny. Chtěli bychom ho nabídnout neziskovým organizacím a dokumentárním festivalům. Pracujeme také na materiálech, které budou mít spojitost s tímto dokumentem,“ řekl Tomáš Bouška.
Z kina odcházím s rozpačitým dojmem. Nevím, jestli mám Karlu Charvátovou obdivovat za její statečnost, kterou projevila vůči státu a rodině, nebo ji odsuzovat za to, že se vzdala role matky. Ale nevím, jaké je starat se o nemocnou matku a sestru, takže nemám právo nikoho odsuzovat.