Herecká dvojčata Barbora a Lucie Černé: Role si nezávidíme, hodně se ale hecujeme
Cítíte vůči sobě rivalitu?
Barbora: Já si myslím, že si role navzájem přejeme. Jsme si konkurencí, ale to nás vybičuje k lepším výkonům, třeba když jdeme na casting. Nikdy jsme ale nepřešly tu pomyslnou hranici, kdy bychom si něco začaly závidět.
Lucie: Řekla bych, že jsme soutěživé, ale nejsme rivalky. Naopak si vzájemně pomáháme a opravujeme se.
V jakém slova smyslu jste soutěživé?
Barbora: Hodně se hecujeme. Bylo období, kdy jsem měla víc hereckých příležitostí a často mě vybírali do reklam. Lucka měla klidnější období. Takže si řekla, že zamaká ve zpěvu. A je fakt, že na tom hodně pracovala a pak byly její pěvecké schopnosti lepší než moje. No a teď se to otočilo. Lucka má hlavní roli ve štědrovečerní pohádce Pravý rytíř, já mám klidnější období a místo hraní třídím doma s mámou ponožky, protože nemám nic lepšího na práci.
Takže mezi vámi nikdy nepadl ani stín žárlivosti, třeba skrze zmiňovanou postavu princezny v Pravém rytíři?
Barbora: Lucka se na princeznu hodila víc. I přestože jsme jednovaječná dvojčata, drobné rozdíly tam přeci jenom jsou. U Lucky jsou jasně vidět ďolíčky, máme jiné nosy a já jsem také menší a drobnější postavy, a režisér ty rozdíly podle mě viděl. Proto si na casting pozval jenom Lucku.
Lucie: Možná to bylo i tím, že vypadám starší. Ale myslím, že bychom tu roli zvládly zahrát obě, samozřejmě každá svým vlastním způsobem.
Čím si myslíte, že jste pro režiséry tak rozdílné?
Lucie: Hlavně asi tím, že mámé jiné hlasy i grimasy.
Barbora: Hodně lidí tipuje, že bych mohla hrát čtrnáctileté holky. Lucka zase vypadá starší. To je hlavní rozdíl. Když si režisér vybere jen jednu, je to hlavně kvůli tomu, která z nás vypadá na určitý věk.
I přes ty rozdíly – spletli si vás někdy na castingu?
Lucie: Nemáme to ověřené, ale myslíme si, že se to stalo. Pravděpodobně si tehdy castingový režisér říkal, proč sem ta holka leze znova. Když nejdeme do místnosti spolu a nevidí stejné hlavy vedle sebe, může to být matoucí.
Barbora: Spíš si nás pletou na natáčení. Když jsem třeba točila seriál Babička na inzerát, byla jsem na place a moje sestra se na mě přijela podívat. Stála před domem, kde se natáčelo a všimla si jí produkční. A začala panikařit, co tam Lucka dělá, a že má být dávno před kamerou. Tak jí Lucka musela vysvětlit, že je moje dvojče a že se na mě přišla jenom podívat.
V divadle Františka Ringo Čecha jste se alternovaly v jedné roli v komedii Dívčí válka. Když jste hrály jednu a tu samou roli, srovnávaly jste se navzájem?
Barbora: Vůbec ne, spíš naopak. Byla sranda se na jevišti střídat, když lidé nepoznali, že tu samou postavu hrají dvě holky. Jelikož se jedná o komedii, rozesmát publikum je hrozně hezký pocit. A my jsme měly možnost udělat to každá po svém. Na prknech se odrazilo, jak je to i ve skutečném životě, že jsme obě dvě tak trochu šašci.
Lucie: V tomhle s Barčou souhlasím. Humor je pro nás obě v životě hodně důležitý.
Je kromě možnosti alternace v představení ještě nějaká výhoda být dvojčaty v herecké branži?
Barbora: Tolik dvojčat herců není, proto máme šanci se uchytit. Je to pro režiséry zajímavé, mít dvě téměř identické herečky.
Lucie: Určitě to může být výhoda. Ve dvou filmech nám přidali k původní roli další, abychom si mohly zahrát jako dvojčata, například právě v komedii Něžné vlny. Tam jsme ztvárnily zlé sourozenecké duo.
Co vás na společném hraní baví nejvíc?
Barbora: Je to mnohem větší sranda. Občas je to až na škodu, když se kvůli záchvatům smíchu odsouvá klapka půl hodiny. Ale dobře se známe a jsme na sebe napojené. Víme, co jedna chce říct a ani to nemusí vyslovit nahlas. To dokážeme využít, třeba při improvizačních scénách, když hrajeme spolu.
Lucie: Jsme už prostě sehraná dvojka!
A vyhýbáte se s takovým přehledem i běžným sourozeneckým hádkám?
Barbora: Samozřejmě někdy hádky proběhnou, jednou za čas musíme „pročistit vzduch.“ Ale za hodinu se zase smějeme. Teď navíc každá bydlíme jinde. Lucka se přestěhovala do Prahy a já stále bydlím s rodiči v Lovosicích. Takže se na sebe těšíme a místo hádek si užíváme chvíle, kdy se vidíme.
