Famfárová generace přichází o své oblíbené postavy z televizní Kouzelné školky
Když jsme byli malí, všichni jsme to měli stejně. Ve čtyři hodiny odpoledne jsme seděli v obýváku před televizí a čekali na náš nejoblíbenější pořad. „Ahoj holky, ahoj kluci,“ je to tady. František nás zdraví a nám začala nejkouzelnější půlhodina dne. A tak je pro nás vždy velkou ránou, když se dozvíme, že odešel někdo, s kým jsme prožili kus dětství. Před dvěma lety umřela televizní babička Libuška, před rokem děda Lubin a minulý týden i děda Standa. Postupně tak odešli naši školkoví prarodiče.
Pořad Kouzelná škola byl pro mě, ale i pro mé vrstevníky středobodem vesmíru. At´ se během dne dělo cokoliv, ve čtyři hodiny jsme museli být u televize, přes to – jak se říká – nejel vlak. Nikdo nechtěl propásnout další vylomeniny dědy Lubina nebo nový příběh dědy Standy. Ruku na srdce, kdo z nás jim tenkrát neposlal (či alespoň nechtěl) do Kouzelné školky svůj nejkrásnější obrázek?
Pro rodiče pořad znamenal půl hodiny klidu, pro nás zase chvíli plnou radosti, na kterou vzpomínáme s úsměvem dodnes. Na Facebooku před rokem dokonce vznikla stránka, která spojuje děti famfárové generace. Ta má v současnosti přes deset tisíc fanoušků a nikdo z nich na Kouzelnou školku nedá stále dopustit. Stárneme, i přes to má ale naše generace navždy něco společného. Díky Kouzelné školce jsme prožili famfárové dětství, a za to vděčíme právě i babičce Libušce, dědovi Lubinovi a dědovi Standovi.