Dýně u dveří a Santa na střeše
V zemích, kde si Halloween pravidelně připomínají, se v ulicích objevují strašidla a snad před každým domem svítí dýně s rozšklebeným úsměvem. Nikdo se nebojí vypadat děsivě, potřísnit se umělou krví a začernit si zuby. Děti v maskách koledují a pořádají se lampiónové slavnosti či soutěže o nejlepší dýňový výtvor.
Halloweenská výzdoba už i u nás. Zdroj: Hana Rachfalíková
Z Ameriky k nám
„Slavení Halloweenu, tak jako Dušiček, pochází z pradávných dob. Halloween má však přímou vazbu na keltskou kulturu,“ upřesnil pro Generaci 20 vysokoškolský pedagog Giuseppe Maiello, Ph.D., který se zabývá historií evropské kultury a je autorem knihy Vampyrismus v kulturních dějinách Evropy.
„Za posledních pět až sedm let se Halloween dostal i do Česka. K nám přišel z USA, kde hororové filmy přispěly k tomu, že se skoro vytratily původní znaky tradičního svátku,“ dodává. Těmi jsou převážně černá a oranžová barva a vyřezávané dýně. Pak také upíři, čarodějnice či duchové. Tedy bytosti, které najdeme ve folklóru, a ne Batman, zombie a další filmové postavy.
Dýně, kam se podíváš
I když se znaky tohoto svátku vyskytují čím dál hojněji, pořád dýně a hororové postavy u nás nezdomácněly. Nebo už ano? Každý druhý obchodní dům letos místo typických podzimních znaků, jako je spadané listí nebo papíroví draci, vyzdobil výlohy dýněmi, duchy a kostlivci.
A to nemluvě o mnohých tematicky zaměřených akcích. Téměř na každém rohu jsme letos mohli najít plakáty s nápisy „Halloweenská párty“ či jednoduše „Halloween“ s velkou nabídkou doprovodného programu. Také obchody s tématickým zbožím, jako jsou květinářství a suvenýry, se přizpůsobují. Například v květinářstvích mají umělé dýně, zapichovací ozdoby do hlíny či svícny ve tvaru duchů. „Na Vánoce je ale sortiment mnohem širší a lidé i více nakupují,“ shodla se většina oslovených obchodníků.
I když to prozatím s Halloweenem místo dušiček není tak horké, jedno je jasné. Je to zábava a děti – i ty velké – se alespoň mohou převléct za svou oblíbenou pohádkovou postavu nebo ze sebe udělat pořádně odpornou příšerku. Alespoň jednou v roce se tak věta: „Vypadáš opravdu strašně!“ stává vítaným komplimentem.
Zvítězí někdy Santa nad Ježíškem? Zdroj: wikimedia.org
Santa vs. Ježíšek
Netrvalo to ale dlouho a ve výkladních skříních se už začal objevovat další „přistěhovalec“. Ano, ten v tom červeném obleku, co jezdí na saních – Santa Klaus. Reklamní masáž s vousatým dědou trvá už několik let, avšak pořád si spousta lidí nemůže a nechce zvyknout. Říkají: „My přece máme Ježíška!“ Stačí nahlédnout do některé z internetových diskuzí nazvané Santa vs. Ježíšek, které vás uklidní, že si letos ještě rozhodně nemusíte pořizovat široký komín.
„Většina lidí Santa Klause v Česku nepřijímá, i když i ten má své hluboké kulturní kořeny,“ vysvětluje Maiello. A co víme o našem tradičním Ježiškovi? „Prozatím přetrvává představa Ježíška jako malého tlustého dítěte, která se ale může během let změnit.“
Lidé mají rádi své zvyky a tradice a často nechtějí přejímat ty cizí. Pro některé je důležité vlastenectví, jiní jen z principu berou všechny svátky přicházející ze Západu jako komerční. Ale jak to bude s dětmi, které vyrůstají pod nátlakem marketingových nástrojů? Nebudeme za dvacet let potkávat na ulici dědu s bílým plnovousem, jak drhne sobům kopyta? Uvidíme. Zatím se tu Ježíšek drží zuby nehty.