Streamer Petr Jirák: Na intelektuála si nehraju, jsem jako stand-up komik
Hodně lidí si myslí, že si peníze vyděláváte snadno. Je vaše práce opravdu tak lehká, jak se navenek zdá?
Je jednoduchá a pohodlná, ale přesto má svá úskalí.
Naléhají na vás diváci?
Tak bych to neřekl. Ale vždycky čekají, že tu pro ně budu. Kdybych si chtěl vzít dva týdny dovolenou, sledovanost mého kanálu to postihne měsíce dopředu. Může za to i povaha streamovací platformy. Twitch zvýhodňuje tvůrce, kteří vysílají každý den. Když nevysílám, neustále připomíná, že jsem dnes nebyl on-line, že včera klesla sledovanost, a tak místo mě bude doporučovat někoho jiného. Ale baví mě to a naplňuje, vyhovuje mi, že jsem král svého obsahu. A streamování je v současnosti moje hlavní obživa.
Ačkoliv obsah nabízíte zdarma, přes dva tisíce fanoušků vás pravidelně podporuje placeným členstvím za 130 korun měsíčně. Z jakého důvodu?
Chtějí být součástí komunity a také věří, že jim díky tomu dodám více kvalitního obsahu. Moje vysílání je baví a finanční částkou mi za to děkují. Přirovnal bych to k dobrovolnému vstupnému.
Moje zábava je improvizovaná a autentická.
Jak často se setkáváte s kritikou?
Během streamu každý den. Obvykle jde o děti, které se mě snaží škádlit zprávami v chatu. Beru to s nadhledem. Koneckonců obvykle jde o diskusi nad počítačovými hrami.
Obsah ale netvoříte pro děti.
To určitě ne. Netajím se tím, že můj stream je určený pro dospělé diváky. Upozorňuji na to už při spuštění vysílání. A profil publika tomu odpovídá, největší zastoupení mají muži ve věku 21-25 let.
Proč myslíte, že na vás fanoušci koukají?
Mají volný večer, chtějí se odreagovat. Mám suchý, lidový humor, chci bavit obyčejné lidi. Na intelektuála si nehraju, jsem spíš jako stand-up komik. Moje zábava není připravená, ale je autentická, což mají dospělí lidé rádi. Mám také výhodu, že jsem jako malý zpíval v opeře a hrál v divadle, takže jsem se naučil vystupovat před publikem a nevadí mi si sám ze sebe vystřelit.
Skutečně jste zpíval v opeře?
Jsem z hudební rodiny a k muzikantům jsem měl blízko. Když mi bylo šest let, rodiče se mě ptali, jestli bych nechtěl zpívat. Chodil jsem do sboru v brněnské filharmonii a následně jsem přešel do Janáčkovy opery. Ve třinácti letech ale přišla puberta a místo zpěvu jsem začal hrát počítačové hry. Na operu ovšem vzpomínám v dobrém a jednou bych se k ní rád vrátil. Sice mi zmutoval hlas a techniku jsem zapomněl, ale pořád v sobě mám duši muzikanta.
Streamery jsem na začátku vůbec nechápal.
Streamování se věnujete od roku 2017. Jak jste se k němu dostal?
V té době jsem komentoval turnaje v počítačové hře League of Legends, v herní komunitě jsem byl docela známý. Moje přítelkyně a šéf firmy, pro kterou jsem komentoval a zároveň dělal projektového manažera, do mě neustále rýpali, at´ zkusím vysílat, když po večerech stejně jen koukám na filmy. Já jsem nechápal, proč by na mě někdo koukal. Tehdy jsem celkově streamery vůbec nechápal. Nerozuměl jsem tomu, co vlastně dělají a proč jim lidi posílají peníze. Nakonec jsem neodolal a stream zapnul. Už první vysílání sledovalo velmi slušných 300 diváků. Nemusel jsem začínat od nuly, přeskočil jsem nejtěžší část.
Kdy jste si uvědomil, že streamování nebude jen koníček, ale že se jím dají vydělat slušné peníze?
Přibližně půl roku od prvního vysílání. Z ničeho nic jsem si vydělal asi pět tisíc korun za jediný večer. Do té doby jsem vydělával malé částky, tak na zmrzlinu. Najednou jsem začal vnímat, že streamování je opravdový byznys a postupem času se pro mě stalo hlavním zdrojem příjmů.
Přesto jste byl ještě před rokem zaměstnán ve vývojářském studiu mobilních her.
Nechtěl jsem každý večer sedět u počítače a hrát videohry. Práce mě bavila a pomohla mi zůstávat v reálném světě. Uvědomoval jsem si díky tomu, že musím udržovat disciplínu a respektovat nadřízené. Ale naložil jsem si toho na hlavu až příliš. Zní to zvláštně, ale v jeden moment jsem dospěl do fáze, kdy jsem si říkal: „Půjdu dnes do práce, nebo budu vydělávat peníze?“ Nechtěl jsem se vzdát ani jednoho, ale nakonec jsem se rozhodl, že raději budu budovat vlastní značku, vlastní projekt, přesně podle mých představ.
Kam se dá podle vás streamováním lidsky posunout?
Lidsky je to hrozně těžké. Ztrácíte kontakt se svým okolím. Každý večer trávíte čas na internetu. Nerozšiřujete svou sít´ kontaktů. Nemáte tolik prostoru se rozvíjet a přehled získáváte jenom z internetu. Tudíž lidsky se posouvat je opravdu náročné a je důležité je si ke streamování najít něco dalšího, svého. At´ už to jsou investice nebo práce a projekty i pro zábavu.
A profesně?
Těžko říct. Samozřejmě z hlediska internetu jsou možnosti velké. Ale jinak jsem pro širší společnost neznámý člověk, do tradičních médií se streameři příliš nedostávají. Nestěžuju si, denně vysílám pro pár tisíc lidí, vydělávám dobré peníze. Naprostý opak třeba oproti divadlu a televizi. Tam působí mnohem známější osobnosti, ale často se pouze vystupováním neuživí.
Myslím si, že komunita bude stárnout se mnou.
Jak dlouho plánujete streamovat?
Dokud mě to bude bavit. Můj cíl není vydělávat víc, ale tvořit to, co mě baví. Ale nejsem věštec. Tahle profese je tu pár let, těžko říct, kam se bude vyvíjet.
Myslíte si, že vás budou sledovat stále noví dvacetiletí kluci?
To nevím, ale spíš tipuju, že komunita bude stárnout se mnou. Je možné, že až mi bude 45 let, pošlu své děti spát, zapnu stream a budou na mě koukat stále ti stejní diváci jako teď. Divná představa, ale třeba se tímto směrem zábavní průmysl vyvine a lidé si ve 40 letech místo Ulice raději zapnou z nostalgie Twitch.
Kvůli nabídce komentovat turnaje v League of Legends jste ani nedokončil střední školu. Nebude vám chybět vzdělání, až se streamováním jednou skončíte?
Zatím se mě na vzdělání nikdo neptal a věřím, že ani nikdo ptát nebude. Ale mrzí mě, že jsem školu nedodělal. Do maturity mi chyběl rok a studium by určitě s komentováním skloubit šlo, ale z lenosti jsem školu vzdal. Teď mě to štve, protože podporuju stereotyp, že streamer je nevzdělaná opice, která při první příležitosti zahodí možnost studovat, aby šla hrát videohry.
