Nový senátor Grolich má ambice uspět i v celostátní politice. Limituje ho ovšem vlastní strana
Jihomoravský hejtman Jan Grolich (KDU-ČSL) se po výrazném vítězství v senátních volbách nabízí jako možný lídr opozice. Stylem vystupování, oblékání i politické komunikace se odlišuje od ostatních představitelů parlamentních stran. Předseda lidovců však musí přesvědčit voliče, že se z konzervativní křest´anskodemokratické strany opravdu stali „noví lidovci“.
Dvaačtyřicetiletý Grolich se po úspěchu v senátním obvodu Vyškov může pokusit vystoupit z role regionálního politika a stát se jednou z hlavních tváří opozice vůči vládě Andreje Babiše. Jeho neformální vystupování a schopnost dělat si legraci i sám ze sebe mu pomáhají působit více lidsky, než řada politických soupeřů. Není ale jisté, zda dokáže osobní úspěch přenést i do strany, kterou vede.
Kritiku otáčí ve svůj prospěch
V předvolební kampani se stal terčem představitelů vládních stran, přestože kandidoval pouze do Senátu. Kromě útoků ze strany hnutí ANO premiéra Andreje Babiše se do něj strefovali i členové dalších vládních stran. Ministr životního prostředí Igor Červený (Motoristé sobě) si ho při jednání o vyslovení nedůvěry vládě spletl s Janem Grulichem (TOP 09), který obhájil senátorský mandát v obvodu Rychnov nad Kněžnou. Červený zároveň opakovaně tvrdil, že snaha o vyslovení nedůvěry vládě je jen Grolichovou kampaní do „senátorních“ voleb (Červený vytvořil neexistující termín senátorní volby místo správného senátní volby – pozn. red.).
Lidovec přeřeknutí využil na sociálních sítích, kde zveřejnil vtipný sestřih, ve kterém Grolichovo alter ego Pan Kšiltovka opravuje nepřesnosti v projevu Červeného. Když bylo jasné, že senátorské křeslo získá už v prvním kole, oblékl tričko s nápisem Vítěz senátorních voleb.
Zaujal také virální skladbou Nejhorší předvolební song ever od písničkáře Pavla Helana, která pracovala s výrazy v moravském nářečí a s nadsázkou. Upozorňuje totiž na to, proč by se Grolich neměl stát senátorem. Kromě narážek na to, že by se měl spíše starat o Brno a Moravu, ho také varuje, že si může v politice „vylámat zuby“, nebo že ho v Praze „hodijó do Vltavy“. To doprovází záběr na situaci, kdy je Grolich skutečně vhozen do řeky.
Politik, katolík i Pan Kšiltovka
Novopečený senátor a stávající hejtman Jihomoravského kraje byl dříve i zastupitelem a deset let také starostou obce Velatice, kde žije s manželkou a synem. Celostátně se výrazněji zviditelnil po řádění tornáda na Moravě v roce 2021. Grolich se projevil jako rozhodný krizový manažer, který namísto prázdných frází mluvil lidsky a k věci.
Jeho neformální styl se projevuje také v oblékání. Trička se sakem, tenisky nebo košile bez kravaty ho odlišují od tradiční představy vrcholného politika. Zároveň ale působí jako stále upravený muž, který je vždy oholen a učesán. Jeho atletická postava a výrazné oči z něj dělají zapamatovatelného politika. Na rozdíl od části mladších politiků neskrývá ani svou katolickou víru a otevřeně ji začleňuje do své veřejné identity.
Na sociálních sítích vystupuje také pod zmíněným alter egem Pana Kšiltovky, který pracuje s nářečím a vždy zastává opačný názor než samotný politik. Představuje tak prototyp stále nespokojeného Čecha.
Předseda úspěšnější než strana
Grolichova osobní značka je výraznější než brand strany, kterou vede. V obvodu Vyškov získal přes šedesát procent hlasů už v prvním kole senátních voleb, zatímco KDU-ČSL se v celostátních průzkumech pohybuje kolem dvou až tří procent. Pro celostátní úspěch je však potřeba více výrazných osobností než jen předseda strany.
V kampani se objevovala kritika kumulace funkcí, jelikož Grolich je hejtman, předseda strany a teď nově i senátor. Na druhou stranu, mnoho členů horní komory Parlamentu je ve vedení různě velkých obcí nebo jsou například primáři v nemocnicích. Sám brněnský rodák opět na výčitky ze strany vládní koalice odpovídal, že i samotní kritici mají funkcí více než dost.
Jeho veřejná prezentace propojuje, na poměry lidovců, neobvyklou komunikaci s klidným a neformálním vystupováním. Nesnaží se působit jako nedotknutelný politik, ale spíše jako člověk, se kterým se lze ztotožnit. Díky tomu může oslovovat voliče i mimo tradiční lidovecké prostředí.
Otázkou zůstává, zda dokáže osobní úspěch přetavit v růst celé strany. Lidovci se dlouhodobě potýkají s nízkými preferencemi a jejich konzervativní identita nemusí odpovídat představám všech voličů, které by jejich předseda mohl oslovit. Zároveň ve straně existuje skupina kolegů, kterým se posun KDU-ČSL více do středu nelíbí a i tito lidé mají své příznivce. Přesvědčit občany, že se lidovci skutečně proměnili, bude tedy vyžadovat víc, než jen úspěšnou komunikaci jejího předsedy na sociálních sítích.
