Od Večerníčku k influencerům. Chlapci potřebují vzory, které učí respektu
Často se v poslední době ptáme, kde se stala chyba. Proč někteří muži neumějí respektovat ženy, jejich hranice, názory a právo rozhodovat samy o sobě? Stačí jim vzory z rodiny, nebo svou roli hrají i pohádky, sociální sítě a influenceři? Večerníčky, na kterých vyrůstaly celé generace, můžeme v současnosti vnímat novým pohledem. Samy o sobě ale nestačí. Kluci by měli mít ve své blízkosti především dospělé, kteří jim hodnoty ukazují vlastními správnými příklady.
Děti se učí, jak se chovat k ženám, dávno před svým prvním vztahem. Nebo by tedy měly. V minulosti šly příkladem laskavé a nenásilně vzdělávací české pohádky a rodinné filmy, zatímco nyní rodiče raději pustí svým dětem zahraniční akční seriál na streamovací platformě.
Možná bychom se měli vrátit na začátek, do dětství. K příběhům, na kterých jsme vyrůstali. K večerníčkům, od jejichž postav jsme se mohli učit. Nyní se na ně ale můžeme dívat očima dospělých, kteří přemýšlejí nad tím, jaké představy o vztazích pohádky dětem předávaly. Příběh motýla Emanuela a makové panenky nabízel pohled na vztah, v němž hrají roli náklonnost, péče i vzájemná blízkost. Večerníček o Rumcajsovi a Mance zase názorně ukazuje, jak muž bral svou ženu jako rovnocennou, jako bytost, která má vlastní mozek a umí si poradit.
V těchto i jiných pohádkách jsme viděli, že existují pánové, kteří chtějí ženy chránit, podporovat a stát při nich. Co se tedy pokazilo? Kde se mají malí chlapci naučit, jak se chovat k ženám, když večerníčky nahrazují v mnoha případech americké animované seriály plné násilí?
Především doma u svých rodičů. Tím, jak se otec chová k matce, jestli respektuje její názory a neponižuje ji. Ale také ve škole mezi vrstevníky a učiteli. Kantoři mohou mít i v tomto směru obrovský vliv na žáky. Je rozdíl mezi učitelem, který vede kluky k džentlmenství, a pedagogem, jenž řešení konfliktů nechá na samotných žácích.
V dnešní době žijí nezletilí v prostředí sociálních sítí, streamovacích platforem a krátkých videí. Americký výzkum Common Sense Media z loňska zjistil, že děti do osmi let tráví u obrazovek průměrně dvě a půl hodiny denně. UNICEF ve své zprávě z roku 2022 o genderových stereotypech v médiích upozorňuje, že obsah, který děti sledují, může ovlivňovat jejich představu o rolích mužů a žen v rodině.
Právě tady bychom se měli zastavit. V některých příbězích i životních situacích se chlapci k dívkám chovají hrubě a ponižují je. Děti totiž nesledují jen pohádky, ale i influencery všech možných názorů. Najdou se i tací, co mohou ženy urážet a zesměšňovat.
Příkladem je Andrew Tate, který je proslulý svými misogynními postoji a představou mužské nadřazenosti. Podobný příběh z českého prostředí píše influencer Adam Kajumi, který čelí obvinění z obchodování s lidmi, kdy zneužíval erotické materiály od mladých dívek. „Může působit zvláštně, že do toho ženy šly, ale byly velmi mladé a síla Kajumiho byla obrovská. Jeho vliv mu pomáhal,“ sdělila investigativní novinářka Apolena Rychlíková pro DVTV.
Proto je důležité, aby rodiče kontrolovali obsah, který jejich ratolesti sledují. Vysvětlili jim, že popularita, počet sledujících ani drsná image nejsou měřítkem charakteru. Pokud chceme, aby z chlapců vyrůstali muži, kteří respektují ženy, nemůžeme tuto odpovědnost přenechat algoritmům, influencerům ani náhodě. Děti potřebují vzory v reálném životě. Doma, ve škole a nakonec i v online prostředí. A především potřebují vědět, že respekt není zastaralá vlastnost z pohádek, ale základ každého zdravého vztahu.
