Chodovská tvrz v obležení plastikami Jakuba Chocholouška
Tato expozice má dvě prvenství. Je to první neškolní výstava Jakuba Chocholouška a zároveň první výstava, která přesahuje z nitra tvrze. Autor o svých plastikách hovoří jako o strážcích. Jejich velikost je proměnná, od malinkých skřítků s lampičkami místo hlaviček, až po skoro čtyřmetrového hlídače, který je vystaven před vstupem do galerie. Dovnitř by se prostě nevešel.
jeden ze strážců Jakuba Chocholouška zdroj: http://www.chodovskatvrz.c
Na rozměrnějších dílech pracuje autor někdy i přes rok. „Je to většinou symbolika nějakého hlídače nebo strážce, k mým věcem nedávám popisky, chci, aby si každý představil, co chce podle své fantazie,“ tvrdí výtvarník. Fantazii se meze nekladou. Kombinace kovu, světla a dřeva má svou poetiku. Dřevo se světlem dává plastikám dětskou radost, jistou pohádkovost, ze které je návštěvník vytržen chladným kovem. Chocholoušek navíc obvykle nedává svým postavám obličeje. Namísto nich lze nalézt prázdno. To vzbuzuje v pozorovateli vnitřní úzkost, úzkost z nedokončenosti. Tvorba mladého Chocholouška může v některých aspektech připomínat tvorbu Františka Skály. Oba dva jsou sběratelé předmětů, ze kterých se pak snaží tvořit.
„Rád zapojuji do svých děl lampy. Lampy přitahují hmyz a tak se moje plastiky stávají živou, stále se pohybující věcí.“ Lamp si ale diváci v Chodovské tvrzi moc neužijí, hmyz už by se v těchto měsících stejně neobjevoval a samotná instalace by byla moc náročná.
„V tvrzi chceme mít výtvarníky, kteří ovládají své řemeslo. Preferujeme řezbáře, kováře. Nechceme dělat syntetické moderní plastové umění. Jakubovy plastiky sem sednou jako prdel na hrnec,“ tvrdí poněkud kovářsky Jan Trnka.
Že se tvrz a Chocholouškovy plastiky dobře snášejí, je bezpochyby pravda, výstavě by se snad dal vytknout poměrně malý počet exponátů, což je dáno i rozměry malého sálu Chodovské tvrze. Chocholoušek by si jistě v budoucnu zasloužil větší prostor, ve kterém by jeho rozměrné plastiky ještě lépe ožily.