Kafilériím odzvonilo. S domácími mazlíčky se dá rozloučit i důstojně
Ačkoliv stále někteří lidé využívají možnosti převozu těl svých zesnulých mazlíčků do kafilérie, existují zde i důstojnější formy pohřbívání, jako je pohřeb do země či zpopelnění. Tyto možnosti jsou svou formou srovnatelné lidem a jsou stále oblíbenější, protože zvířecí společníci jsou ve většině případů vnímáni jako rodina.
Majitelé, kteří se chtějí se svým milovaným domácím mazlíčkem rozloučit důstojně, mají možnosti využít zvířecích pohřebních služeb. Jeden z nejčastěji volených způsobů je zpopelnění. „Kremace je nejbezpečnější a legislativně nejčistší forma rozloučení. Oproti zakopání na zahradě odpadají přísné hygienické limity. Na rozdíl od kafilérie garantuje důstojné a individuální zacházení a majitel si může ponechat popel svého mazlíčka,“ říká Jan Volhejn ze zvířecího krematoria Kerberos.
Navždy spolu
Spoustu lidí, kteří se rozhodnou pro tento typ pohřbu, chtějí mít svého zvířecího kamaráda stále nablízku. „Nechat si zpopelnit svého mazlíčka a mít ho poté v urně je dobré v tom, že doma stále cítíte jeho přítomnost. Rozhodla o tom máma a to kvůli tomu, že náš pejsek Jurášek byl důležitou součástí našeho života, žil nejdéle z našich mazlíčků a milovali jsme ho,“ poznamenává dvacetiletá studentka Barbora Böhmová.
Ve smutečních síních je možné uspořádat obřad a naposledy se tak v poklidu se svými zesnulými mazlíčky rozloučit. Ti si nechávají objednat například i květinovou výzdobu, přehrání vlastní hudby či vystavení hraček. Každá taková služba zaručuje, že zvířátko je vždy při žehu v kremační peci samo a majitelé tak mají jistotu, že dostanou tu správnou urnu s popelem.
Zájem o kremaci domácích mazlíčků v České republice dlouhodobě výrazně roste. „Už 14 let rosteme v průměru o 30 % ročně, což potvrzuje, že se kremace stává preferovanou a společensky přijímanou formou posledního rozloučení. Důvodem je především změna vztahu k domácím mazlíčkům, kteří jsou dnes vnímáni jako plnohodnotní členové rodiny, a také větší povědomí o hygienických a ekologických výhodách kremace,“ dodává Jan Volhejn.
Majitelé si od některých firem mohou nechat na památku zhotovit nerezové šperky nebo předměty, jako je otisk tlapek nebo pamětní sklo. Urnu si lidé mohou ponechat doma, pohřbít ji či popel zvířete rozptýlit na vybraném místě.
Nutnost dodržovat normy
Lidé také velmi často zvířata z finančních důvodů pohřbívají na vlastním pozemku, ale takový pohřeb má své zákonné podmínky. Pravidla se týkají hloubky, vzdálenosti či způsobu, jak se tělo zvířete uloží do výkopu. Jde například o pravidla, kopat 100 metrů od nejbližší stavby pro bydlení nebo rodinné rekreace, nebo že obal musí být rozložitelný a nesmí poškozovat životní prostředí. „Dříve než jsme věděli o možnosti kremace, bylo prvotní myšlenkou pohřbít naše milované zvířátko na zahradě, kam jsme mohli dávat kytku a zapálit svíčku, aby nám bylo co nejblíže,“ říká dvaačtyřicetiletá majitelka zvířat Eliška Kadrabová.
Pokud lidé na svém pozemku nesplňují tyto normy nebo nemají kam zvíře pohřbít, je možné v některých městech využít i speciální zvířecí hřbitovy, kde je možné pro ně zřídit náhrobní desku se jménem a fotografií a hrobeček chodit volně udržovat. „Majitelé se zde mohou nejen se svým mazlíčkem rozloučit, ale také mají místo, kde si ho mohou připomínat ještě řadu let od jeho odchodu,“ poznamenává Tomáš Klail, správce zvířecího hřbitova v Kutné Hoře.
