Finančně jsem krvácela, říká o vydání desky hudebnice Tereza Hrabinová
Sama počítala s tím, že crowdfundingová sbírka možná nevyjde. Nakonec jí ale fanoušci přispěli přes sto tisíc korun na vydání alba Dceremonie. Díky jejich podpoře mohla zpěvačka a skladatelka Tereza Hrabinová (31) svou několikaletou práci proměnit ve skutečnou desku. Album, v němž se prolíná alternativní pop s elektronikou a rockovými prvky, vyšlo i na vinylu. „Hudba a tvoření jsou radost, ale taky díra na čas a peníze,“ říká hudebnice, která zároveň pracuje jako novinářka.
Po debutu Přerod jste vydala druhé album Dceremonie, na kterém jste pracovala několik let. Bylo pro vás těžší ho vytvořit, nebo dostat k posluchačům?
Stoprocentně zařídit, aby se dostalo mezi lidi. Vlastně ani nevím, jestli se mi to podařilo. Nedělám mainstream a tvořím trochu specifickou hudbu, takže okruh mých potenciálních posluchačů je menší. A lidí, kteří tvoří, je spousta. Dnes je pro každého umělce téměř nutností propagovat se na sociálních sítích, což je dost otrava. Myslím, že mnozí umělci jsou spíš introverti a dělají to extrémně neradi.
Jaké pro vás bylo přiznat veřejně, že na vydání desky potřebujete finanční podporu od posluchačů?
Spuštění sbírky na platformě Startovač pro mě bylo docela stresující. Uvědomovala jsem si, že existuje spousta projektů, které pomáhají společnosti nebo jednotlivcům. A pokud má člověk nějaké peníze navíc, dává samozřejmě mnohem větší smysl přispět na ně než na moji desku. Nakonec jsem si to ale musela v hlavě trochu přenastavit. Řekla jsem si, že je to zároveň způsob, jak navázat kontakt s potenciálními posluchači a dát o desce vědět lidem, kterým by se mohla líbit.
Pokryly vybrané peníze všechny náklady na vydání desky?
Příspěvky od podporovatelů mi hodně pomohly, ale všechny náklady nepokryly. Už jsem finančně krvácela. Když se sečtou výdaje za nahrávání, vydání desky, vizuály a videoklipy, není to vůbec malá částka.
Proč je pro vás fyzická deska důležitá i v době, kdy si můžeme hudbu pustit během pár vteřin online?
Všichni jsme zahlceni online obsahem a obrovským množstvím hudby, kterou vytvářejí nejen lidé, ale i umělá inteligence. O to větší hodnotu má podle mě zajít na koncert nebo držet v ruce skutečnou desku. Připadá mi hezké nabídnout lidem na koncertě i něco jiného než jen QR kód s odkazem na streamovací platformy.
V crowdfundingové sbírce jste kromě desek nabízela také výklad karet nebo lekci jógy. Zdá se, že nezávislý hudebník musí být i trochu vynalézavý. Co všechno kromě samotné tvorby musí zvládat?
Nezávislý umělec je dnes zároveň tvůrcem obsahu, manažerem a člověkem, který si sám domlouvá koncerty a stará se o vlastní propagaci. Kromě hudby tak řeší sociální sítě, rozpočty a spoustu dalších organizačních záležitostí. Ne každý má přitom na všechny tyhle věci talent nebo chut´. Pokud ale nemá nikoho, kdo by mu s tím pomohl, nezbývá mu než se to všechno za pochodu naučit. A ideálně si k tomu ještě najít práci, která ho uživí.
Co vám při hledání posluchačů připadá nejtěžší?
Popravdě ani nevím, jak nejlépe dostat hudbu k novým posluchačům. Určitě fungují příspěvky na sociálních sítích nebo koncerty. To ale neznamená, že se lidem bude líbit, najdou si k ní vztah a budou ji poslouchat. Podle mě se jich musí také nějak dotknout, aby si ji spojili s něčím ve vlastním životě. Vím ale, že existují lidé, kterým by se moje hudba mohla líbit, a právě k nim bych ji chtěla dostat.
Vystudovala jste žurnalistiku a jako redaktorka děláte rozhovory s muzikanty. Pomáhá vám to i při propagaci vlastní hudby?
Rozhovory dělám moc ráda, ale v tomto ohledu mi příliš nepomáhají. Možná jen díky kontaktům nebo vědomí, že ostatní umělci řeší podobné věci a někdy to také nemají jednoduché. Hlavně jsem ale díky nim poznala spoustu inspirativních lidí, kteří mě přiměli víc se věnovat vlastní tvorbě. A teď, když jsem občas na druhé straně a někdo dělá rozhovor se mnou, si teprve uvědomuji, jak blbé otázky někdy sama pokládám.
