Doufáme, že si nás lidi přestanou plést s kanoisty, shodují se veslařky Flamíková se Šantrůčkovou
Příští rok budou usilovat o své druhé letní olympijské hry v řadě. Osmadvacetiletá Pavlína Flamíková (P. F.) a o tři roky mladší Anna Šantrůčková (A. Š.) jsou české reprezentantky ve veslování, které za sebou mají úspěšný rok. V něm mimo jiné ovládly Světový pohár. Obě se nedávno vrátily ze soustředění v italském Livignu, které bylo součástí přípravy na další sezonu.
Začátkem října jste se umístily na šesté příčce v anketě Sportovec Ministerstva vnitra. Jak si toho ceníte?
P. F.: Vážím si toho, protože konkurence sportovců je fakt velká. Když si vezmeme, že tam je třeba rychlobruslař Metoděj Jílek, biatlonisti nebo tenistky, kde jedna vyhrála Wimbledon…
A. Š.: Jsme rády, že v Olympu (Centrum sportu Ministerstva vnitra – pozn. red.) začíná být veslování viditelnější, protože od nich teď cítíme hodně podpory.

Pavlína Flamíková (vlevo) a Anna Šantrůčková (vpravo) se svým trenérem Petrem Blechou při vyhlášení Sportovce Ministerstva vnitra; Zdroj: Archiv respondentek
České veslování si opět buduje větší respekt, přičemž na tom máte velký podíl i vy dvě. Jak to vnímáte?
P. F.: Myslím si, že se veslování znovu dostalo více do povědomí lidí. Řekla bych, že několik let nebylo tak moc sledované, ale teď je to zase lepší.
A. Š.: Doufáme, že si nás lidi přestanou plést s kanoisty.
Uplynulou sezonu jste ovládly Světový pohár, na mistrovství Evropy skončily druhé a na mistrovství světa páté. Jak se za ročníkem zpětně ohlížíte?
P. F.: Myslím, že to bylo hodně náročné, protože jsme si dopředu řekly, že chceme absolvovat co nejvíce závodů. Objely jsme všechny vrcholné akce, které veslování má. Světový pohár se jel vždy dva týdny od sebe. Jeden víkend jsme závodily, druhý jsme pak měly volno. Bylo to pro nás hodně intenzivní, každopádně jsme rády za zkušenosti.
A. Š.: Rozhodly jsme se ale, že příští rok musíme trochu ubrat, protože jsme toho jely fakt dost. V sezoně jsme na to doplatily. Ještě jsme totiž absolvovaly regatu v Henley-on-Thames v Anglii. Tam jsem měla velkou krizi, protože mi tělo vypovědělo službu.
Nedávno jste se vrátily ze soustředění v Itálii. Zkoušely jste tam něco nového?
A. Š.: Ano, byly jsme v Livignu, kde jsme vyrazily do hor. Pavča je už na nějakou výškovou stimulaci zvyklá, pro mě to ale bylo poprvé. Chtěly jsme vyzkoušet, co to se mnou udělá. Uvidíme, co mi řeknou na krevních testech, ale zatím se cítím dobře.
Co je náplní podzimní přípravy profesionálního veslaře?
P. F.: Momentálně máme vyloženě suchou přípravu. Chodíme hodně po horách, posilujeme, plaveme, jezdíme na kole a běháme. Někdy ale trénujeme i v bundách na lodi.
A. Š.: Oproti přípravám v jiných obdobích trénujeme více, takže je to dost o vytrvalosti. Na veslování se mi ale hodně líbí pestrost. V zimě třeba zařazujeme běžky, ale možných sportů je strašně moc. Je to tedy hodně o domluvě a také záleží, co chce trenér.
Nová sezona bude specifická tím, že půjde o předolympijský rok. V čem se oproti jiným liší?
A. Š.: Myslím si, že dopadne trochu větší tlak na mistrovství světa. To je pro nás kvalifikační závod na olympiádu a všechny týmy i posádky se na něj zaměří. Sezona je specifická tím, že jiné závody nehrají takovou roli.
P. F.: Abychom se kvalifikovaly, musíme skončit do desátého místa. Oproti Paříži nám jednu kvalifikační pozici vzali.

Veslařky během závodu. Zdroj: Archiv respondentek
Olympijská trat´ v Los Angeles nabídne oproti běžným závodům o pět set metrů kratší vzdálenost. Jak vnímáte tuto poměrně razantní změnu?
P. F.: Všechny závody před olympiádou absolvujeme klasicky na dva kilometry. Ale pak ten poslední Světový pohár, který by se měl konat u nás v Račicích, bude jediný na kilometr a půl. Jsem na to zvědavá. Musíme se na to trochu zaměřit a uzpůsobit přípravu, protože třeba u nás s Aničkou je důležitější část v závodě poslední pětistovka, kde jsme některé závody docela dobře zachránily.
A. Š.: Bude to zajímavější, ale zároveň jiné. Změny nastanou i u očekávání od soupeřek. Trochu se tak projeví efekt toho, že třeba může vyhrát i někdo jiný než obvykle na dvoukilometrové trati.