Život mimo denní světlo. Noční směny dopadají na tělo i mysl
Spánek za světla a práce ve tmě. Noční směny zásadně narušují přirozené biorytmy a ovlivňují způsob, jak tělo i mysl funguje. Lidé vystavení nočnímu rytmu se hůře soustředí a trpí změnami nálad, přesto si mnozí dokážou najít způsoby, jak běžně fungovat. Dlouhodobá pracovní činnost v noci ale podle odborníků zvyšuje riziko úzkostných stavů, depresí i syndromu vyhoření.
Marcela Berglová pracuje jako zdravotní sestra na dětském urgentním příjmu ve Fakultní nemocnici v Motole. „Psychicky nejnáročnější je práce po půlnoci. Dříve jsem to zvládala dobře, ale teď s přibývajícím věkem je to mnohem horší. Cítím, jak je tělo unavené a po noční směně potřebuji několik hodin spánku,“ popisuje situaci, kdy chce tělo spát, ale služba nekončí.
Únava ale není jediný problém. Mnohem větší výzvou je zvládnout spánek v době, kdy většina lidí teprve začíná svůj den. „Důležitý je kvalitní odpočinek, ideálně spánek v zatemněném prostředí bez hluku, což je během dne obtížné,” říká Jana Pražáková, psychiatrička a psychoterapeutka z Fakultní nemocnice v Plzni.
Cena za přivyknutí
Kromě fyzického vyčerpání přináší noční práce i zásah do společenského života a běžného fungování. Plánování běžných činností tak může být složitější. „Organizaci běžných věcí, jako jsou nákupy nebo praní prádla, musíme s přítelkyní řešit dny dopředu. Nemluvě o akcích, jako jsou narozeniny nebo sportovní události,“ vysvětluje Martin, noční recepční pražského hotelu. Někteří si však na noční zaměstnání zvykli a nemají s tím větší problémy. „Je to stejné, jako když někdo pracuje přes den, pouze je režim úplně otočený,“ říká Tomáš Volšík, trutnovský řidič taxi, který jezdí noční směny již osm let.
Psychiatrička Pražáková přesto varuje před výskytem obtíží pramenících z práce v noci. „Nejčastější jsou poruchy cirkadiánního rytmu a s tím spojené narušení spánku. Jeho nedostatek vede k větší unavitelnosti, snížení koncentrace, poruchám nálady a mohou se objevit i úzkosti nebo podrážděnost. Při dlouhodobé zátěži mohou vést až k syndromu vyhoření nebo depresím,“ popisuje. Sníženou koncentraci pak potvrzuje i zdravotní sestra Berglová. „Když například přijede pacient po pádu z okna, je nesmírně těžké přimět vlastní mozek i tělo, aby se rychle nastartovaly a člověk se dokázal soustředit na to, co je potřeba udělat,“ uzavírá.
