Začátky byly těžké, ale stálo to za to, říká hokejista Janeček o skoku z českého ledu na francouzská kolečka
Po zániku hokejového klubu ve Vyškově se Michal Janeček (25) rozhodl změnit nejen angažmá, ale i samotný sport. Z české druhé ligy se přesunul do nejvyšší francouzské ligy v inline hokeji. Tam našel prostředí, které nabízí hráčům větší podporu a lepší životní podmínky. Vysvětluje důvody svého přesunu a přibližuje, jak vypadaly jeho první týdny v novém působišti.
Co vás vedlo ke změně sportu i země zároveň?
Přemýšlel jsem, zda zůstat v české druhé hokejové lize, nebo zkusit něco nového. Po zániku mého bývalého klubu ve Vyškově jsem začal hledat možnosti, kam se dál posunout. V té době se mi ozval můj bývalý žákovský trenér s nabídkou, zda bych nechtěl hrát nejvyšší francouzskou soutěž v inline hokeji. Po dvou týdnech přemýšlení jsem se rozhodl, že do toho půjdu, protože podmínky jsou tu oproti Česku lepší.
Čím se od sebe liší lední a inline hokej?
Inlineová plocha je menší, takže dochází k více soubojům a máte méně času se rozhodnout, co uděláte s pukem. Hraje se také výrazně méně do těla než v ledním hokeji. Samotný pohyb je odlišný, protože fungujete úplně jinak na kolečkových bruslích než na klasických ledních. Další rozdíl je ve formátu, kde se místo tří třetin hrají dva poločasy po 25 minutách a oproti lednímu hokeji se nepískají ofsajdy. Zároveň je rozdíl i v počtu hokejistů, protože místo zhruba dvaceti nás je jen kolem dvanácti.
Jak zvládáte přechod z ledu na kolečka?
Začátky byly těžké. V prvních přípravných zápasech jsem byl rád, že jsem se vůbec potkal s pukem, protože na všechno jsem měl mnohem méně času. Bruslení je také dost odlišné, hokejista nastavuje brusle jinak, i přešlapování vypadá jinak. Citlivost hrací plochy se navíc stadion od stadionu liší. Teď po dvou měsících od začátku sezony už se cítím dobře, ale samozřejmě je stále na čem pracovat.
V čem jsou ve Francii lepší podmínky ve srovnání s českou druhou, případně i první hokejovou ligou?
Největší rozdíl je v tom, že ve Francii jste zaměstnancem klubu, zatímco v Česku fungujete jako OSVČ. Tady za mě odvody platí klub. Po zlepšení jazykových dovedností existuje možnost, že mi klub pomůže zajistit práci, kterou půjde časově skloubit s hokejem. Co se týče finanční stránky, moje výplata je zhruba dvojnásobná oproti tomu, co jsem měl v Česku ve druhé lize.
Měl jste obavy z toho, že půjdete do jiné země, jiné kultury a jazykového prostředí?
Ze začátku trochu ano, ale velkou výhodou je, že téměř polovinu našeho týmu tvoří Češi. V bytě, kde bydlím, mám také jednoho Čecha, a kromě něj tam je Slovinec a Namibijec, se kterými se bez problémů domluvím anglicky. Na francouzštinu tady chodím na doučování a už začínám chytat základy, ale cítím, že to bude běh na dlouhou trat´, protože to není jednoduchý jazyk.
Na co jste si musel ve francouzském prostředí nejvíce zvykat?
Přijde mi, že lidé jsou tady milejší a pozitivnější než u nás a mají na všechno víc času. Všichni se tu pořád zdraví a často se u toho objímají a dávají si přátelské polibky na tvář, na což jsem nebyl úplně zvyklý, ale jinak je to v pohodě a nemám s ničím problém.
Jaká je ve Francii návštěvnost a zájem fanoušků o tento sport?
Tady v Rethelu (malé město v Ardenách s přibližně 7 400 obyvateli, pozn. aut.), kde hraju, je návštěvnost opravdu velmi slušná, protože v místě není žádný jiný sport na podobné úrovni. Na naše zápasy chodí kolem sedmi set diváků. V ostatních městech je návštěvnost o něco slabší, ale vzhledem k tomu, že se inline hokej většinou hraje v menších městech, je to pořád velmi solidní.
Plánujete ve Francii zůstat?
Momentálně jsem nastavený tak, že bych chtěl. Samozřejmě záleží na tom, jestli o mě bude mít klub zájem, ale mojí prioritou je pokračovat ve Francii. Pokud by se to nepovedlo, určitě bych se ještě zkusil vrátit do českého ledního hokeje.
