V Česku se cítím jako doma, těší hokejistu Perčiče ze Slovinska
Maks Perčič, jednadvacetiletý hokejista ze slovinského Mariboru, se před aktuální sezonou přesunul do České republiky k prvnímu angažmá mezi dospělými. Mladý obránce se zkušenostmi ze zahraničních mládežnických lig momentálně působí v týmu HC Slavia Praha ve druhé nejvyšší soutěži. V Česku je Slovinec zatím spokojený.
Máte za sebou angažmá ve Finsku. Jak došlo k tomuto přestupu?
Před Finskem jsem měl jít do jiného slovinského týmu, a to do Lublaně, protože tam šel i trenér mého týmu. Bohužel bych toho, kvůli počtu obránců v mužstvu, moc neodehrál. Následně mi agent zajistil zkoušku ve Finsku. Tam se mi líbilo, i když mi vadila zima a nerozuměl jsem ani slovo. Finština je opravdu těžký jazyk a i přesto, že jsem se snažil v kabině zapojovat do konverzace, moc jsem nerozuměl. Nejvíce mě však překvapila jejich mentalita, protože jsou neskutečně přísní, co se týče ustanovených pravidel.
Perčič v kanadské juniorce; Zdroj: Archiv respondenta
Následně jste působil v Kanadě. Co byste o svém angažmá za oceánem řekl?
Nejprve jsem si musel zvyknout na užší kluziště. První kanadské angažmá se mi nelíbilo, s týmem jsem totiž moc nevycházel. Druhé bylo mnohem zajímavější, hrál jsem v městečku Merritt, které má pouhých pět tisíc obyvatel. A následně jsem hrál za tým, který působí na severu země a se kterým jsem na zápasy musel jezdit minimálně deset hodin daleko. Až na loňskou zimu, kdy bylo dvacet pět až třicet stupňů pod nulou, se mi ale v tomto mužstvu líbilo.
Po angažmá v Kanadě jste letos v červnu přestoupil do českého týmu HC Slavia Praha, působícím v druhé nejvyšší soutěži. Jak k přestupu došlo?
Je to poměrně vtipná historka. Když mi bylo sedmnáct let, měl jsem dvě možnosti, buď se pokusit stát profesionálním hráčem v soutěži pro dospělé, nebo hrát za vysokou školu a mít tak zadarmo studijní stipendium. Rodiče trvali na škole. V osmnácti letech jsem se tak zavázal ke studiu na Michigan Tech University v USA, ale kvůli hokeji jsem maturoval o rok později. Bohužel se následně změnila pravidla a univerzity začaly upřednostňovat hráče z vyšších juniorských soutěží. Ještě letos v dubnu se mnou škola počítala, ale v červnu změnila trenéra a ten mi řekl, že už pro mě nezbylo místo. V Evropě tou dobou měla většina týmů již hotové sezonní soupisky, můj agent ale kontaktoval sportovního konzultanta Patrika Eliáše ze Slavie. Ten ve mně asi něco viděl, protože mi dal šanci. Byl jsem št´astný a musím za to vzdát hold, jak svému agentovi, tak Patrikovi.
Jak jste v pražském klubu zatím spokojený?
Líbí se mi tady i proto, že máme mladý tým a skvělou partu. I starší spoluhráči a trenéři s námi mladšími vychází dobře a pomáhají nám. Každý den tak chodím na led rád.
Jak se liší vztahy se spoluhráči oproti juniorským soutěžím?
Vycházíme spolu moc dobře, ale samozřejmě je to jiné. Starší spoluhráči mají své rodiny a vlastní život. Pomáhá mi ale, že v týmu nejsem jediný cizinec. S jedním z nich, Čechoameričanem Milanem Jamesem Čermákem společně trávíme čas a dokonce sdílíme bydlení.
Perčič (napravo) na prohlídce Prahy; Zdroj: Archiv respondenta
Jak se vám zatím líbí v České republice?
Jsem rád, že mohu hrát blíže mému rodnému Slovinsku. Česká kultura i jazyk je podobný, navíc jsou obě země slovanské. Nejvíce se mi tak líbí, že se zde cítím jako doma. Praha je také moc hezká.
Dostal jste se k ochutnání českého piva?
Jasně. Hodně mě šokovalo, jak ho čepují. Dávají do něj hodně pěny, což překvapilo i mé rodné přátele. Obzvlášt´ jednoho, který pracuje jako barman v restauracích a barech. Samozřejmě mi chutnalo, moje nejoblíbenější je momentálně Pilsner Urquell.
Na závěr, dokázal byste říct nějaké své kariérní cíle?
S týmem jsme momentálně v tabulce na první pozici. Přál bych si, abychom místo udrželi, a měli tak výhodnou pozici do play-off. Ve vyřazovacích bojích bych chtěl, abychom došli, co nejdál. Rád bych se dostal i do slovinského národního týmu a zahrál si na mistrovství světa. Mým největším cílem je aktuálně hrát českou nejvyšší soutěž, nebo do ní se Slavií klidně postoupit.
