Televizi nesledují, rozhlas neposlouchají. Přesto na nich mladým záleží
Generace Z netráví večery u Událostí nebo filmů na jedničce, ani neposlouchá Radiožurnál. Přesto v současnosti brání veřejnoprávní média možná hlasitěji než jejich pravidelní konzumenti. Nejde o lásku k vysílání, ale o instinkt. Vědí, že když zmizí rozhodčí, hra se změní v chaos bez pravidel.
Mladí lidé užívají média jinak než předchozí generace. Jak uvádí zatím poslední celostátní generační analýza společnosti Atmedia z roku 2023, věková skupina 15 – 24 let tráví u televize v průměru pouhých 45 minut denně. Jejich rodiče či prarodiče však televizi sledují i několik hodin. Nižší zájem o lineární vysílání souvisí hlavně s přesunem pozornosti do online prostředí. Nejnovější průzkum společnosti AMI Digital Index za rok 2025 uvádí, že Generace Z (GenZ) tráví na sítích průměrně 220 minut denně. Sociální sítě využívají hlavně jako zdroj inspirace, hned na druhém místě je získávání informací. Na filmy a seriály mladí lidé koukají na Netflixu, písničky si pouští ze Spotify. Televizní přijímač často ani nemají a rádio si pamatují tak maximálně z dětství.
Gen Z hledá jistotu v neklidných časech
Přesto na konci dubna zaplnili náměstí mnoha českých měst kvůli plánům vlády na zrušení koncesionářských poplatků a převedení České televize (ČT) a Českého rozhlasu (ČRo) pod státní rozpočet. Proč? Protože bránit veřejnoprávní média pro ně neznamená bránit lineární vysílání. Znamená to bránit instituce, které v dnešním superrychlém světě fungují jako maják na rozbouřeném moři.
Veřejnoprávní média nejsou pro mladé každodenní rituál, ale krizový nástroj. V těchto momentech i oni sahají po ověřených informacích z ČT a ČRo. Je jedno, že si nezapnou televizi nebo nepustí rádio, protože používají mobilní aplikace, internetové vysílání nebo sociální sítě. Ne proto, že by veřejnoprávní média najednou začali milovat. Ale protože vědí, že když se něco děje, je lepší mít po ruce někoho, kdo nehoní kliky, ale fakta.
V obhajobě médií veřejné služby hraje roli i lehká nostalgie. Česká televize je pro mladé lidi symbol dětství. Jako malí sledovali Večerníček, jejich tátové koukali v sobotu na fotbal a mamky zase milovaly seriál Vyprávěj. Představa, že by téhle instituci někdo ublížil, je pro ně bolestivá.
Sociální sítě médiím neškodí
Generace Z vyrůstala v prostředí, kde se trendy a názory mění rychleji než cool oblečení. Vidí, jak snadno se dá manipulovat emocemi, jak rychle se šíří nesmysly a jak těžké je v online prostoru najít něco, co není motivované reklamou nebo zájmy vlastníka. Vidí, že každý politik má sociální sítě, na které si píše co chce. Vnímají rozdíl mezi věcností veřejnoprávních médií a emocionálním stylem komerčních stanic. Nezávislá média jsou pro ně standard, podle kterého se dá měřit realita.
Studenti v ulicích nechtějí, aby se všichni povinně dívali na dokumenty na ČT2 nebo poslouchali Zelenou vlnu. Chtějí, aby tu existovaly instituce, které dokážou říct: „Taková jsou fakta.“ A chápou, že je správně, když budou tato média financována stejně jako doposud, z koncesionářských poplatků, drobnými částkami od každé české domácnosti.
Mladí si uvědomují, že marginalizací České televize a Českého rozhlasu to jen začíná. A že když zmizí nezávislá média, ztratí se i prostor, ve kterém se dá svobodně mluvit, tvořit a žít online bez toho, aby realitu určoval ten, kdo má největší majetek nebo nejkontroverznější názory.
