Politici chtějí ovlivňovat obsah, ne zvyšovat efektivitu médií, varuje Filip Rožánek

Chystané zrušení koncesionářských poplatků od roku 2027 vyvolává uvnitř veřejnoprávních médií i ve společnosti napjatou atmosféru. Přední český mediální analytik Filip Rožánek (43) upozorňuje, že přechod na financování ze státního rozpočtu může zásadně ohrozit nezávislost České televize (ČT) i Českého rozhlasu.

Podle Rožánka se změnou financování otevírá prostor pro silnější politické zásahy do obsahu vysílání, což může oslabit důvěru veřejnosti v média veřejné služby. Debata o budoucím financování tak znovu otevírá otázku, jak zajistit jejich stabilitu, efektivitu a především redakční svobodu.

Jak hodnotíte změnu financování médií, kterou chce prosadit současná vláda?

Jakákoliv změna, která by směřovala k financování médií veřejné služby přímo ze státního rozpočtu, v sobě nese značné riziko ohrožení jejich nezávislosti. Takový systém je až příliš závislý na politicích a rozpočtových prioritách vlády. Významní politici vládní koalice jsou známí svou dlouhodobou averzí vůči zpravodajství a publicistice České televize. Někteří otevřeně říkají, že jim jde přesně o proměnu vysílání. Slova o efektivitě provozu jsou jen krycí manévr. Příkladem je Jaroslav Foldyna, místopředseda mediálního výboru sněmovny, který v podcastu Ptám se já rozebíral, jak má vypadat vysílání ČT. Nebo Jindřich Rajchl, který vypisoval na svém Facebooku, že jeho nepozvání do Otázek Václava Moravce je další argument pro přistřihnutí křídel.

Existují v Evropě modely financování, které by mohly fungovat lépe než dnešní  český?

V Evropě se setkáváme s různými přístupy, od přímých plateb z rozpočtu přes specifické mediální daně až po plošné platby za každou domácnost bez ohledu na přijímač. Nejde však o to, který model je lepší na papíře, ale o to, jak účinné jsou v dané zemi pojistky nezávislosti. Často skloňovaným příkladem je švédský model, kde byla zavedena mimorozpočtová daň. Její klíčovou výhodou je víceletý rozpočtový rámec, který brání tomu, aby politici mohli s financemi pro média manipulovat operativně podle toho, jak se jim líbí aktuální zpravodajství.

Měli by novináři veřejnoprávních médií stávkovat, pokud nesouhlasí s vedením nebo politickými zásahy?

Stávka v redakci veřejnoprávního média je vždy extrémním krokem, ke kterému by se mělo sahat až v momentě, kdy selžou všechny ostatní mechanismy dialogu. Pokud by byly základní zásady veřejné služby v ohrožení a novináři by nemohli účinně kontrolovat politiky při jejich rozhodování, je naopak jejich povinností se ozvat.

Ovlivnila by taková stávka důvěru veřejnosti v média?

Stávka v redakci je extrémní krok. Jedna část veřejnosti ji vnímá jako hrdinnou obranu hodnot, druhá jako nepřípustný aktivismus. To nahrává kritikům, kteří se snaží nestrannost veřejnoprávních médií zpochybnit.

Jsou podle vás veřejnoprávní média relevantní důležitá i pro mladou generaci?

Rozhodně ano. Pro demokratickou společnost jsou důležitější než kdy dříve. Zajišt´ují výrobu pořadů pro děti, vzdělávání, podporu kultury nebo systematický boj proti dezinformacím.

Sledují ale mladí lidé ještě klasické zpravodajství?

Tradiční formy jsou u mladé generace na ústupu. Zpravodajství však konzumují skrze digitální platformy, sociální sítě nebo podcasty. Pro přežití médií veřejné služby je zásadní, aby dokázala svůj kvalitní obsah transformovat na platformy, kde se mladí lidé přirozeně pohybují.

Je dnes novinařina ještě atraktivní profese?

Stále věřím, že ano. Zejména pro ty, kteří vnímají novinařinu jako kreativní profesi s důležitým společenským přesahem.

Co jsou největší výzvy pro mladé novináře?

Profese je to náročná, protože dnešní začínající novinář musí ovládat text, video i sociální sítě zároveň. Největší výzvou zůstává zachování etiky v době, kdy rychlost vítězí nad přesností a kdy je informační prostor zaplaven dezinformacemi.