Nový muzikál Andělé v divadle Broadway má skvělou hudbu, ale i vtipy, které ne vždy doletí
Anděl Gabriel spadne na zem. „Šéfe, už zase,“ komentuje to jeho kolega. „Jednou to vyjde,“ odpoví Gabriel. Nesmrtelný anděl, který se pokouší o sebevraždu. Takhle otevírá svůj první společný muzikál scenárista Petr Kolečko, dvojnásobný držitel Českého lva známý díky seriálům Most!, Vyšehrad nebo Čtvrtá hvězda, a herec a bavič Michal Suchánek, který Anděly zároveň režíroval. Podobně jako Gabrielovi nevychází pád, nevychází tvůrcům úplně ani příběh. Celý večer tak nesou hlavně hity z 90. let.
Děj se odehrává v roce 1992. Strážní andělé provozují agenturu, která hlídá lidi v čerstvě svobodném Československu. Mají plné ruce práce, protože „se svobodou přichází spousta kravin“.
Šéf andělů Gabriel je po dvou tisících letech služby vyhořelý a z Baham se vrací vekslák Miroslav Průša, budoucí kandidát na prezidenta. Proč zrovna prezident? Podíval se do hrnce znojemské omáčky a slyšel Havla. Jeho žena Anna na to reaguje přesně tak, jak by člověk čekal: „Ty nemůžeš být prezident, seš ho*ado.“ Andělé ho ale musejí strážit, protože jak zazní v jedné ze scén: „I blbý musíme chránit.“ Zápletka je v zásadě jednoduchá a předvídatelná, včetně závěrečného zvratu.
Hity, které táhnou představení
Hudební aranžér Marcus Tran zpracoval dvacet čtyři českých hitů devadesátek a soundtrack je tím nejsilnějším, co inscenace nabízí. Na ptáky jsme krátký, Sametová, Máma, Hráč, Země vzdálená, Ráchel, Sejko no pí nebo jediná zahraniční skladba Angel od Kelly Family. Písničky přitom nejsou jen vložená čísla. Autoři kolem nich staví vizuální nápady, které inscenaci dodávají šmrnc. U písně Máma se na pozadí promítají všemožné matky od Marie Terezie přes Veroniku Žilkovou, Marge Simpsonovou, Matku Terezu a Stiflerovu mámu až po matici od šroubu.
Pěvecké výkony byly hezké, ale vyloženě hvězdu na čele neměl nikdo. Výjimku tvořila Leona Černá Stříbrná v roli Lilian Peschke. Její podání Země vzdálené patřilo k nejsilnějším momentům celého představení. Z herců pak nejvíc bavil Tomáš Měcháček jako Průša. Bezohledného veksláka, který využívá všechny kolem sebe a nezná slovo empatie, hrál s takovou lehkostí, že mu divák nakonec stejně fandil. Petr Vršek jako vyhořelý Gabriel, který se opakovaně a marně pokouší zemřít, bavil sám o sobě už jen svým odevzdaným výrazem. Zbytek obsazení, v tomto případě například Berenika Šrettrová, Veronika Krejzová, Jan Komínek nebo Nelly Řehořová, spolehlivě doplňoval celek.
Zábava s výhradami
Vedle chytrých nápadů, jako když andělé odvrátí dětský bungee jumping z balkonu tím, že jim seženou marihuanu, stojí vtipy, které působí ohraně. Plastiky křídel jako narážka na plastické operace. Nebo zkratka ASVČ jako anděl samostatně výdělečně činný. Sál se smál, ale některé momenty připomínaly spíše silvestrovskou estrádu. Děj samotný slouží hlavně jako nosná konstrukce pro hudbu a humor.
Co ale funguje, jsou detaily. Kulisy mezi obrazy přenášejí chlapi s andělskými křídly na zádech. Jeden z andělů má na starosti strážit Václava Havla a jeho hlavní starost nejsou politické intriky, ale cigarety. I když se snaží sebevíc. „Václav vždycky nějaký najde,“ konstatuje odevzdaně. Syn Průši nabourá jednu ze slečen, po nehodě se potácí s obtisklou značkou vozu na čele a všichni spustí Ráchel (Ester) hvězdu na čele máš, zatímco tanečníci za nimi dělají gymnastické hvězdy. „Ještě že neřídil Renaulta,“ zaznívá z jeviště. Sál se směje, ale tohle je přesně ten typ humoru, který buď sedne, nebo vyvolá rozpačitý úsměv.
Andělé jsou zábavný muzikál s výbornou hudbou a šikovnou výpravou. Kdo čeká víc než dvě hodiny příjemné komedie plné devadesátkové nostalgie, bude hledat marně.
