Na vysoké školy míří silné ročníky. Praha a Brno praskají ve švech
Počet vysokoškoláků v Česku roste a s ním i konkurence mezi uchazeči. Silné populační ročníky ženou tisíce maturantů na univerzity, které hlásí rekordní zájem. Přestože dominantní postavení si drží Praha a Brno, mnoho studentů, včetně těch z hlavního města, míří i do jiných krajů.
Fronty u přijímacích řízení a přeplněné přednáškové sály se stávají běžnou součástí univerzitního života. České vysoké školství v posledních letech zaznamenává nárůst uchazečů. Na konci roku 2024 studovalo na veřejných a soukromých vysokých školách celkem 314 850 studentů, což představuje meziroční nárůst o 2,1 procenta. Od roku 2019 se jejich počet zvýšil o více než 26 tisíc. Stojí za tím především silné populační ročníky, které se nyní hlásí ke studiu.
Zájem potvrzují i samotné univerzity. Například ta Masarykova zaznamenala pro akademický rok 2025/2026 další výrazný nárůst, když přijala 43 701 přihlášek, tedy téměř o dva tisíce více než v předchozím roce. „Takto projevený zájem uchazečů nás těší,“ uvedla prorektorka Masarykovy univerzity Jana Fialová.
Vyšší počet přihlášek minulý rok evidovaly i vysoké školy v Praze. Univerzita Karlova minulý rok obdržela více než 68 tisíc podaných žádostí, což je nejvíce v její historii. Počet přihlášek výrazně vzrostl také na České zemědělské univerzitě (ČZU). „Do bakalářských a magisterských studijních programů bylo podáno zhruba 22 tisíc žádostí, což představuje navýšení o šestnáct procent oproti roku 2024,“ uvedl prorektor pro pedagogickou činnost ČZU Jiří Remeš.
Hlavní centra studentského života
Největší koncentrace studentů je dlouhodobě právě v Praze a Brně. Campus Advisor sestavil předloni žebříček nejlepších evropských měst pro studentský život, který vychází z hodnocení 17 tisíc studentů. Na prvním místě se umístila Praha, která získala 87,3 bodů ze 100. Brno se skórem 84,2 skončilo na 13. příčce.
Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v roce 2023 jen v Praze zhruba 40 procent všech vysokoškolských studentů v České republice. Nabízí nejen široké možnosti studia, ale i zázemí velkoměsta. „Vzhledem k místu mého bydliště se studium v Praze jeví jako ideální volba. Nabízí dobrou dojezdovou vzdálenost, široké možnosti MHD i dalších spojů a zároveň velký výběr škol,“ popisuje výhody dvacetiletý David Hraba, který studuje obor zpracování dřeva na ČZU.
Brno naopak láká jako alternativa k hlavnímu městu. „Chtěla jsem pryč z Prahy a moc se mi tento obor na univerzitě v Praze nelíbil,“ vysvětluje jednadvacetiletá Nikola Svobodová, která se zapsala na informační studia a knihovnictví na Masarykově univerzitě. Podle ní hraje roli i přístup vyučujících. „Z porovnání podle dojmů mi přišlo, že jsou profesoři v Brně do oboru více zapálení,“ dodává.
Úkrok mimo pozornost
Větší města sice nabízejí široké spektrum studijních programů, zároveň jsou ale spojeny s vyššími životními náklady a velkou konkurencí. Právě to byl jeden z důvodů, proč se devatenáctiletá Nia Cabishová z Prahy rozhodla odejít studovat jinam. „Prahu nepovažuji za město vhodné pro studenty, je cenově náročnější a myslím, že i vytíženější,“ říká studentka textilního marketingu na Technické univerzitě v Liberci.
Atraktivní alternativou k metropolím pro studenty mohou být menší města nejen kvůli klidnějšímu prostředí, ale i bližším vztahům ve škole. Dvacetiletá Aneta Hávová z Horní Cerekve, která studuje učitelství pro druhý stupeň na Jihočeské univerzitě v Českých Budějovicích o tom ví své. „Jihočeská univerzita měla možnosti, které jiné školy neměly, třeba studium hudební výchovy s hrou na kytaru v rámci pedagogické fakulty. Navíc mi byla ze všech škol nejsympatičtější,“ vysvětluje. Podle ní má studium mimo hlavní město své výhody. „V Praze je sice větší rozmanitost a víc možností brigád nebo praxí, ale v Českých Budějovicích mám všechno blízko. Škola je menší a jsme víc stmelení. Známe se líp než kdybych studovala v Praze.“
Přestože Praha a Brno zůstávají hlavními centry vysokoškolského vzdělávání, stále více studentů volí jiné destinace. Důvodem není jen snaha uniknout vyšším životním nákladům, ale také touha po klidnějším prostředí, individuálnějším přístupu a menší konkurenci.