Droga v podobě stresu pomáhá překonávat výzvy
Spousta mladých lidí neřeší deadline, dokud nehoří. Dlouhodobé nechávání povinností na poslední chvíli může mít ovšem velký dopad nejen na psychiku, ale i kreativitu. Zbavit se prokrastinace však není jednoduché, může být totiž i vrozená.
Fenomén „nulového tlaku do poslední vteřiny“ je dnes čím dál běžnější. „Vím, že bych měl začít dřív, nicméně to bez toho presu prostě nedokážu. Je to jako mít na krku nůž. Ten stres je hrozný, ale dostanu v něm ze sebe to nejlepší,“ říká jednadvacetiletý student přírodovědecké fakulty Ondřej Krajcar.
Podle psycholožky Jitky Dobřické ale paradoxně podávají někteří lidé lepší výkony, až když „hoří“. Jejich optimální nasazení totiž závisí na určité úrovni stresu, která je však pro každého individuální. „Zatímco někdo potřebuje vyšší dávku stimulace, aby se nakopnul, jiný se při stejné zátěži snadno přetíží,“ vysvětluje.
Ovlivněn už od narození
Tato taktika může vycházet krátkodobě, z dlouhodobého hlediska je však psychicky vyčerpávající. Často ji například doprovází výčitky, nízké sebevědomí a frustrace. „Nahromaděné povinnosti mohou vést k pocitu chaosu a ztráty kontroly. Lidé pak mají tendenci se vyhýbat úkolům a hledat důvody, proč není možné začít,“ upozorňuje psycholožka.
Podle Dobřické hrají klíčovou roli i nevědomé vzorce převzaté z rodiny. „Pokud bylo u pečující osoby běžnou strategií odkládat věci na poslední chvíli, můžeme mít tendenci ji napodobovat,“ dodává. Rozsáhlá lednová studie magazínu Molecular Psychiatry tento psychický vliv dokazuje. Výzkum prokázal, že prokrastinace je ze 47 % ovlivněna geneticky.
Režim za pět dvanáct
Blížící se deadline tělo vyhodnocuje jako výzvu. Začne proto produkovat přirozené nakopávače, které zajistí přísun energie. Neustálé fungování v režimu „za pět dvanáct“ ovšem narušuje vnitřní rovnováhu. „Tělo není nastavené na to, aby bylo neustále v režimu pohotovosti nebo boje,“ říká Dobřická. Při častém opakování se pak člověk může cítit vyčerpaný s vyšší náchylností na stres a se zhoršenou koncentrací. Navíc se na stresu může vypěstovat i částečná závislost, podobně jako na drogách, a jedinec bez něj není schopný fungovat.
Připomíná, že tlak dokáže ovlivnit i kreativitu. „Na chvíli ji nakopne na maximum, ale pokud trvá příliš dlouho, začne ji zabíjet.“ Z krátkodobého impulzu může vzejít spousta nápadů a mozek dokáže hledat rychlá řešení. Tento režim tedy usnadňuje bleskový brainstorming, ale pro hlubokou tvůrčí práci představuje spíše překážku. Skutečná nápaditost totiž vyžaduje takzvaný stav flow, tedy moment naprostého uvolnění, který stresová reakce blokuje.
Jak zvítězit nad chorobným odkládáním
Studie časopisu Journal of Personality and Social Psychology ukázala, že s rostoucím věkem dozrávají kognitivní funkce a tendence odkládat se ztrácí. Pokud tedy chce člověk s prokrastinací skoncovat co nejdřív, nesmí čekat na univerzální řešení. „Prokrastinace se dá zbavit, ale lidé o tom neví. Reagují proto argumentem, že se s tím nedá nic dělat. Ale opak je pravdou,“ řekl podnikatel Petr Ludwig pro Český rozhlas v rozhovoru na toto téma.
Mentální kouč Aleš Kalina na svém webu doporučuje náročnější úkoly rozdělit do menších částí, podle Dobřické je zase důležité vytvoření rutiny. „Přechodový rituál mezi odpočinkem a prací zvyšuje pocit kontroly a kompetence,“ vysvětluje. Dodává, že důležitou roli také hraje zábavní prvek, který podpoří motivaci. Cesta z bludného kruhu stresové závislosti tak nevede přes další adrenalinový rauš, ale přes trpělivé budování návyků, které poskytnou mozku volný průběh.
