Až na ležáku se pozná, že opravdu umíte pivo uvařit, říká mladý sládek
Vojtěch Pátek. Archiv sládka
Vojtěch Pátek se naklání nad velkou káď, ve které se zrovna vaří světlý ležák. „Zkušenosti jsem začal sbírat v pivovaru mého otce, který se nachází v pražské Liboci. Pak jsem vařil v Kašperských Horách a naposledy v pivovaru v Řevnicích,“ přibližuje svou cestu spojenou s výrobou piva Pátek. Jak říká, je to pro něj práce snů, na kterou se každý den těší. I když ne všechno ho baví: „Nesnáším úklid, ale dobře vím, že v pivovaru musí být vždy velice sterilní prostředí. Je to součástí mé práce.“
Když někdo řekne, že viděl sládka, jak vaří pivo, představí si dost možná postaršího zasmušilého chlapíka. Sládek Vojtěch Pátek takový rozhodně není: je to milý a usměvavý mladý muž sršící energií. Vystudoval Masarykovu střední chemicko-průmyslovou školu v Praze a své první pivo uvařil doma v hrnci. Jeho otec, majitel restaurace, se před lety rozhodl přistavět vlastní pivovar, kde se Pátek dostal k profesionálnímu vybavení. Rozhodl se ale jít na pivo po chemické stránce a začal dělat jeho rozbory. „Následně jsem si ale udělal rekvalifikační kurz a začal se pivu věnovat naplno,“ svěřuje se sládek.
Sládek pije jen mírně
Do práce chodí téměř každý den, ale pracovní náplň prý nikdy není pokaždé stejná. Je rozdíl mezi dny, kdy se pivo vaří, a těmi, kde se pouze udržuje v chodu pivovar. Vrcholem je ovšem právě samotné vaření. „Nejdřív si napustím takzvanou vystírací káď, od ní se pomocí trubek dostaneme až se do varny,“ popisuje Pátek a ukazuje na dvě bronzové kádě, z nichž stoupá pára. „Zde probíhá štěpení cukru, škrobů a bílkovin,“ vysvětluje.
Sládek sleze ze schůdků a přichází blíže k zábradlí, které odděluje varnu od restaurace, kde se později zde uvařené pivo čepuje. „Spousta sládků má sklon k alkoholismu a řada z nich mu pak propadne,“ přiznává Pátek. Osobně si ale nemyslí, že by podobný problém měl on sám. Během vaření ochutná dohromady pár deci piva. Že by si po práci sedl a vypil čtyři půllitry, se podle něj stává tak jednou měsíčně.
Ležáky jsou budoucnost pivovaru
Podle Pátka je pro sládky velice důležité sledovat trendy. „Pivovarnictví se neustále vyvíjí a je třeba sledovat, kde a co se ve světě piva děje. I když se to nezdá, je to velice moderní disciplína a proces vaření jde stále s dobou,“ popisuje Pátek. Sám se snaží neustále zlepšovat a výhledově by chtěl budovat a rozvíjet nový minipivovar, který otevřel v půlce letošního května. Pátek v pivovaru pracuje jako externí zaměstnanec. Sám si to tak vybral: „Je to pro mě ekonomicky výhodnější, navíc jako OSVČ cítím určitou svobodu,“ vysvětluje.
Minipivovar Bohemia Goose se rozhodl zaměřovat především na ležáky. „Vždycky když přicházím s něčím novým, představuji si, jak to bude chutnat. Málokdo ale může říct, že opravdu umí český ležák. Je to unikátní věc, i pro tuzemské sládky,“ říká Pátek. Ležák má podle něj neutrální chut´ a je důležité, aby byl takzvaně pitelný: „Když vypiju nějakou silnou APU (american pale ale – svrchně kvašené pivo dle amerického střihu a má ovocné aroma pozn. red.), tak má většinou dost po jednom půllitru. Ležák má mít efekt opačný. Strávník má mít chut´ jich vypít víc.“
