Snímek Nevděčné bytosti jde do boje o vděk diváků, chybí mu ale odvaha
Pátý celovečerní film slovinského režiséra Olma Omerzua nabízí syrový vhled do myšlenek lidí, kteří bojují o cizí život. Jeho Nevděčné bytosti mají za sebou světovou premiéru na 73. ročníku mezinárodního filmového festivalu ve španělském San Sebastiánu. Drama, ve kterém postavy hovoří pěti různými jazyky, přichází do českých kin 26. března.
Předností Omerzova dramatu je pro něj typický velmi hluboký realistický podtón snímku, který hraje významnou roli i v jeho předchozích filmech jako Atlas ptáků nebo Všechno bude. Scény působí autenticky a mnohé z nich mohou vyvolat silné pocity v každém, kdo má rodinu a miluje ji. Právě o lásce, i podle slov režiséra, film skutečně je.
Kameru dostal do ruky Kryštof Melka a zřejmě měl za úkol sledovat spíš stromy a vodu než pětici herců. Řečeno s trochou nadsázky, ale film opravdu věnuje velký prostor záběrům přírody. At´ už celky, detaily, nebo třeba zvláštně koncipovanými dialogy postav plavajících v oceánu.
Drama začne okamžitě
První část filmu se odehrává u Jadranu v Chorvatsku, kam vzal otec David (Ir Barry Ward) své dvě děti: sedmnáctiletou Kláru (Čech Dexter Franc) a jejího mladšího bratra Tea (Čech Antonín Chmela). Debutující mladí herci zvládli vstup do světa filmu hladce a sourozenecký vztah jim divák věří. Obzvlášt´ si zaslouží pozornost transgender herec Dexter Franc v roli Kláry, který si odškrtl i několik hluboce emočních scén. Nezklamal ani ostřílený Ward, známý třeba z komedie Rande na oko.
Přestože anotace filmu slibuje „pomalý přechod z bezstarostné dovolené do bijáku, který odkrývá skryté rodinné problémy“, drama začne takřka okamžitě. Vše je zřejmé už z první večeře. Rodiče jsou rozvedení, otec neupřímný, Teo přehlížený a Klára trpí poruchou příjmu potravy spojenou s psychickými problémy.
Dál už snímek typicky dramaticky graduje. Objeví se místní mladík Denise (Slovinec Timon Šturbej), do kterého se Klára zamiluje a začne díky tomu dokonce jíst. Pak se však na Denise přijde ptát policie a vše se komplikuje. Fascinující přitom je, že ani Klára, ani divák nikdy nezjistí, jaký Denis doopravdy je. Zda jde o neškodného hlupáka, jak sám sebe představí, nebo nebezpečného psychopata.
Lži ničí lásku
Rodina se předčasně vrátí domů. Klára nezvládne šok a skončí hospitalizovaná v nemocnici. Do děje pak vstupuje dívčina matka Laura (Slovenka Barbora Bobuľová).
Vrcholí ústřední motiv filmu, který zkoumá, kam až dokážou rodiče zajít, aby zachránili dceru. Díky pečlivému scénáři, na kterém s Nebojšou Pop-Tasićem a Kashou Jandáčkovou spolupracoval i sám režisér, prochází téma lásky a jejích mezí celým filmem. Sledovat to lze především u postavy otce, který se neštítí mnohého, pokud věří, že tím rodině pomůže.
Snímek se však opravdu náročných témat a skutků spíše bojí a hranici lidského pohoršení neprolomí. K slzám diváka nedovede, naopak se ho často stále snaží pobavit, jako by zapomněl na žánr, kterým se tituluje.
Vysvětlení film nenabídl
Nedostatkem lásky má trpět syn Teo. Spíše než rodiče jej ovšem přehlíží kamera. Do snímku Teo vstupuje zřídka a nejčastěji pomocí krátkých nepodstatných sólových scén. Dokonce i jeho poslední akci, která jediná mohla výrazně ovlivnit děj, film pouze otevře a nechá neuzavřenou pro volnou interpretaci.
Film sice naznačuje, že rodiče nesou vinu za situaci v rodině, tuto kritiku však dějem dostatečně nepodloží. Nevděčné bytosti ukazují dva sice rozvedené, ale starostlivé a citlivé rodiče, kteří po celou 110minutovou stopáž neudělají nic, co by nasvědčovalo tomu, že při výchově dětí někde selhali.
Omerzův snímek tedy vypráví o neštěstích, jejichž příčina se stala kdesi na pozadí. Přináší řadu sociálně podstatných témat a umí diváka přimět k zamyšlení. Za srdce však chytí spíše emocemi herců a procítěnou hudbou skladatelky a zpěvačky Moniky Omerzu Midriakové, než samotným příběhem.
