Podzim je opět ve znamení tanečních. Tradice, která hýbe mladými
Každý rok se tisíce mladých Čechů hlásí do tanečních kurzů. Ty nemají ve světě v takovém rozsahu obdoby. V tanečních však nejde jen o nácvik základních kroků. Jsou i místem pozitivní atmosféry nebo střetu generací a nabízejí zážitky, na něž se nezapomíná.
Patnáct minut zbývá do začátku taneční lekce v příbramské sokolovně. Na první pohled to tak ale nevypadá. V sále je zatím jenom hrstka tanečníků, ostatní přicházejí na poslední chvíli. Když se prostorem začne rozléhat hudba z reproduktorů, tanečníci se podle pohlaví rozdělují na dvě poloviny – hodina začíná.
Na parketu přešlapují desítky studentů. „Nevím, jaký zájem o taneční kurzy mají sami mladí, zájem ovšem mají jejich rodiče, kteří je přihlásí,“ usmívá se majitelka a lektorka taneční školy Dohnal Dancing Lenka Peške. Jak ale dodává, většina se přihlásí se svými přáteli, a jsou tu dobrovolně.
To potvrzuje i šestnáctiletý Martin. „Chtěl jsem se naučit tancovat a zjistit, jak to je těžké,“ vysvětluje důvody, proč do tanečních chodí. Po absolvování několika lekcí svého rozhodnutí nelituje. „Máme tu skvělý kolektiv. Baví mě to,“ říká. V budoucnu by chtěl získané taneční dovednosti uplatnit například na plese.
Zdražování přišlo, propad zájmu nikoliv
Taneční kurzy pro veřejnost, pořádané v České republice, jsou ve svém měřítku světovým unikátem. V českých zemích se organizují už od 19. století. A zájem o ně je stále velký. Podle Svazu učitelů tance ČR se těch mládežnických zúčastňuje obvykle až 40 % žáků z daného ročníku. A to i přesto, že za posledních pět let cena základního kurzu pro mládež výrazně stoupla. Aktuálně se jejich cena pohybuje přibližně od 3 500 Kč do 4 500 Kč za základní kurz.
Oblíbenost tance dokládá i tuzemská sledovanost televizní soutěže Stardance. Zájmem mladší generace si ovšem Lenka Peška není jistá. „Když probíhá Stardance, ptám se mládežníků, kdo na ni kouká, ale moc jich není.“ Vliv má podle ní spíše na dospělé: „Těch chodí čím dál víc.“
Cíl tanečních se změnil
Hemžení v příbramské sokolovně z balkónu bedlivě sleduje jedenadvacetiletý Tomáš, který zdejší kurz absolvoval před několika lety. „Rád na taneční vzpomínám, a to i přesto, že jsme tančili v rouškách,“ ohlíží se zpětně za covidovým obdobím. A co že mu taneční daly do života? „Základy tance,“ směje se. „Ale i základy společenského chování,“ dodává. S tím souhlasí i Lenka Peške. Podle ní dnes mají taneční důležitější úkol než jsou jen správné kroky a pohyby: „Našim cílem aktuálně je, naučit žáky komunikovat. Je jim to často vzdálené.“
