Pavel přepisuje žebříček prezidentské popularity a mladí mu tleskají
Češi rozhodli o tom, kdo byl nejlepším porevolučním prezidentem. Podle říjnového průzkumu STEM/MARK se jím stal Václav Havel. Muže, který dokázal jedním kýchnutím vyvolat větší sympatie než někteří jeho nástupci celým svým působením na Hradě, označilo 49 procent dotázaných za nejlepší hlavu státu. V měření, které se provádí jednou za půl roku, se na druhou příčku dostala současná hlava státu Petr Pavel. Klidný, ve své podstatě obyčejný státník, který vše řeší s chladnou hlavou, rozmyslem a zatím ani nikoho neuráží.
Mezi lidmi ve věku 18-29 let Pavel zabodoval vůbec nejvíc. V této skupině ho jako nejlepšího zvolilo 40 procent respondentů. Na Havla to sice o kousek nestačilo, ale Václava Klause (5 procent) a Miloše Zemana (9 procent) překonal o parník. Důvod je prostý. Kombinace svěžesti, klidu, hodnot, kultivovanosti a autentického vystupování působí přesvědčivě. Takže i přes svůj věk se odlišuje od stylu, který současná mladá generace považuje za přežitý.
Nový pohled na Hrad
Nejen, že Pavel jezdí na motorce, řídí závodní auto NASCAR, hází oštěpem, pádluje v kánoi nebo sedí v kokpitu stíhačky jako legendární Tom Cruise ve filmech Top Gun. Možná pro něj hovoří také fakt, že úplně nevypadá jako politik. Což je po Klausovi a Zemanovi příjemné překvapení a oživení. Pavel se totiž jeví jako prezident, kterého by si klidně přidali mezi sledující na Instagram. Právě na této sociální síti kombinuje příspěvky z oficiálních státních aktivit s těmi ze soukromí. Když člověk zabrouzdá do lajků a komentářů, je jasné, že ho sleduje i spousta mladých. A rozhodně ne jen tak ze zdvořilosti.
Sláva je však pomíjivá a nepředvídatelná. Vždy se může stát něco, co Pavlovu popularitu utlumí. Jak se říká, jednou jsi nahoře, jednou dole. Zvlášt´ v politice, kde se z výšin úspěchu může spadnout extrémně rychle. Někdy kvůli jediné amnestii, jindy kvůli výrokům, které u veřejnosti vyvolávaly pocit studu za osobu ve funkci, která má být symbolem národní hrdosti a důstojnosti.
Trochu jiná prezidentská jízda
Když se ohlédneme za předchozími třemi českými prezidenty, jejich působení na Hradě by se dalo rozdělit do třech různorodých žánrů. Václav Havel působil jako filozof na veřejném jevišti. Mluvil o hodnotách a lidskosti tak, že i ti, kdo mu nerozuměli, cítili, že je něco jako morální kompas republiky. Václav Klaus naopak působil jako analytik z excelové tabulky. Vše si spočítal a odhláskoval. A po něm přišel Miloš Zeman, který ve všem hledal zábavu a napětí. Každé jeho vystoupení připomínalo politickou komedii s nečekaným zvratem událostí, u kterého jste netušili, zda se smát, nebo si raději zakrýt oči.
Je to tedy v případě Pavla dosti výrazná změna oproti éře, kdy jsme místo motorky sledovali prezidentskou jízdu v invalidním křesle a dramatické výstupy z letištních schodů, u nichž se člověk strachoval, aby Miloš Zeman náhodou neztratil rovnováhu i bez větru. A zatímco posledně jmenovaný se nechal po rybníku vozit ve člunu jako postarší Supermořec na baterky, Petr Pavel mezitím brázdí řeky v kánoi jako kajakář Josef Dostál pádící za olympijským zlatem.
Autorita hlavy státu se neurčuje jen projevy z balkonu nebo počtem udělených státních vyznamenání. Měří se i tím, jestli lidé cítí, že jim rozumí a že s nimi žije ve stejném světě. Petr Pavel zatím tuhle disciplínu zvládá. A právě to může být jak jeho největší výhoda, tak i největší zkouška. Ostatně ho ještě nějaký čas ve funkci čeká.
