Pam Rabbit: Chci se soustředit na vytvoření fanouškovské komunity, která mi zůstane
Jak byste popsala svou hudbu někomu, kdo ji nikdy neslyšel?
Jako popovou s jemnými prvky rocku, která občas může díky videoklipům a textům připomínat divadelní muzikál. Muzikály miluji a do své hudby se je snažím trochu vměstnat. Kdybych například trochu upravila svou písničku Mom, I’m lost, mohla by to být dějová skladba, ve které hrdina vypráví, jak se zrovna cítí.
Tvoříte si sama jak texty, tak hudbu i videoklipy. Jak začíná váš kreativní proces?
Pokaždé jinak. Občas napíšu song, jen protože mě napadne téma videoklipu, který bych si chtěla natočit. Vždy, když píšu text, tak ho vidím vizuálně. Každý má trochu jinou pamět´, někdo si pamatuje věci podle sluchu nebo vůně a já jsem typ vizuálního člověka. Nepamatuji si, co kdo řekl, ale vím přesně, co měl na sobě. Potřebuju si všechno vizualizovat, aby mi to v hlavě dávalo smysl. Proces jako takový ale začíná různě. Teď mám například seznam slov co mě baví, a když nemám inspiraci, přečtu si je a odpíchnu se od nich.
Starat se o celý projekt Pam Rabbit sama musí být občas náročné. Neubírá vám náročnost procesu lásku k hudbě?
Jsou chvíle, kdy je toho na mě moc. Když ale na mých videoklipech pracoval někdo jiný, nebyla jsem s výsledkem nikdy dostatečně spokojená. To byl mnohem horší pocit, než přepracovanost. Postupně jsem se naučila vše plánovat dopředu. Dneska budu jenom skládat, zítra tvořit kostým do videoklipu, pozítří řešit klip a tak dále. Snažím se práci rozdělovat na sekce, role, které hraju v Pam Rabbit světě. Ale určitě se to změní, až budu mít rozpočet, abych mohla zaplatit lidi, se kterými bych ráda spolupracovala.
Někteří tvůrci píšou záměrně virální skladby
V jednom rozhovoru jste zmínila, že TikTok je pro hudebníky zlatý důl, proč?
Už delší dobu má velký vliv na hudební scénu. Ideální příklad je Billboard 100, což je největší hitparáda na světě, kde je většinou v top desítce skladeb minimálně jedna, která začala být populární právě na TikToku. A vůbec se nejedná o známá jména, jen o tvůrce na sociální síti, kteří se najednou objevili v tomhle žebříčku. Ještě donedávna ovládaly hudební průmysl největší labely a současná situace jim bere sílu z rukou, protože najednou nemůžou kontrolovat a regulovat, kdo bude slavný.
Ovlivnily sociální sítě, jak lidé konzumují hudbu?
Určitě. Všechno je kvůli nim rychlejší, což platí i pro hudbu. Skladba je teď hitem většinou tak měsíc, dříve to bylo mnohem déle. Hrozně moc věcí je virálních, takže ani nemáme kapacitu věnovat jim opravdovou pozornost. K tomu je i snaha některých tvůrců už dopředu napsat skladbu tak, aby byla na TikToku virální, což je taky novinka, protože o hudbě takhle nikdo předtím nepřemýšlel.
Minulý rok jste zmiňovala, že chcete letos vydat album, stále se plánu držíte?
Ano, zatím plánuji, že by album mělo vyjít ke konci roku. Půlku už mám připravenou a spoustu věcí rozepsaných. Zároveň bych chtěla uspořádat svůj první oficiální koncert, protože jsem zatím hlavně předskakovala nebo vystupovala na festivalech.
Na EP Mom, I’m lost byla jednou z tematik jakási ztracenost, co bude spojovat nové album?
To ještě nemůžu prozradit. Propojenost písni je součástí mého propracovaného plánu, který lidem dojde až v momentě, kdy album vyjde. Ale určitě bude mít společný koncept, který na sebe bude navazovat. Já miluju easter eggs (vtípky nebo narážky, které tvůrci schovali do své tvorby, pozn. aut.) v hudbě, a snažím se je zahrnout i do svých klipů. Vždycky se mi líbilo, když je dělali jiní umělci, a nutili fanoušky přemýšlet podtextově a dávat pozor na detaily. Jako to například dělá Taylor Swiftová.
Ceny Anděl začaly být v posledních letech relevantní
Máte stanovené nějaké hudební cíle?
Snažím se neplánovat dopředu. Mým cílem je dotáhnout fanoušky na koncert. Mít s nimi spojení a cítit, že dělám hudbu pro někoho. Nejsem typ umělce, který se potřebuje vypsat ze svých emocí, pro kterého by byla hudba terapií. Nepíšu hudbu pro sebe, ale pro lidi.
Takže nemáte žádné větší ambice?
Dříve jsem měla dost podobných plánů a snů, ale čím jsem starší, tak mi přijdou hrozně povrchní. Jednorázová radost. Ano, ráda bych jela na Eurovizi, ale když nepojedu, tak nebudu ležet na smrtelný posteli. To samé platí pro nějakou spolupráci, vše může zmizet během jednoho dne. Chtěla bych se soustředit na vytvoření fanouškovské komunity, která nezmizí s koncem smlouvy. Čím jsem starší, tím se mi mění priority.
Jste nominovaná na Ceny Anděl ve dvou kategoriích, jaký je to pocit?
Skvělý, ale já mám v podobných momentech radost hlavně, když se o novinku nebo dobrou zprávu můžu s někým podělit. Jinak pocity neumím prožít. Jasně, že mám v ten moment radost, ale spíš mám tendenci zavolat někomu blízkému a těšit se z jeho radosti.
Jsou pro vás Ceny Anděl relevantní?
Myslím, že teď už ano, nebo minimálně začínají být poslední dva tři roky. Občas je rozřazení umělců do kategorií trochu zvláštní, za Objev roku byl nominován například umělec, co už pár let zpátky měl miliony poslechů. Ale mám radost, že vidíme čím dál tím víc umělce generace Z. Scéna se začíná pomalu proměňovat, dávají nám více šancí. Navíc od té doby, co stage a světla řeší Matyáš Vorda a jeho žena, tak se hrozně zvedla úroveň kvality. Je jedním z nejlepších osvětlovačů na současné scéně.
Je něco, co byste si v hudební tvorbě chtěla vyzkoušet, ale necítíte se na to, nebo ještě nepřišla správná příležitost?
Bavil by mě muzikál. Nevím, jestli bych dokázala být herečka bez hudby, ale muzikál bych zvládla. Také by mě bavilo napsat znělku do filmu. Nebo si rovnou zkusit napsat a zrežírovat vlastní film, protože scénáře a vizuály mě hrozně naplňují, stejně jako když tvořím hudbu. A v neposlední řadě bych se chtěla naučit hrát na nějaký hudební nástroj, třeba na kytaru nebo na klavír.
