Nemusí být všechno k něčemu, krása stačí, říká ochranář přírody Vojtěch Koštíř
Pase kozy a ovce v Praze. Sedmadvacetiletý biolog Vojtěch Koštíř se se svým spolkem Pražská pastvina věnuje ochraně vzácných druhů zvířat a ohrožených přírodních lokalit. Spolek založil se svými přáteli na střední škole. Zároveň pracuje jako redaktor pořadu České televize Nedej se, ve kterém upozorňuje na významné kauzy a problémy týkající se životního prostředí.
Proč bychom se měli zajímat o ochranu přírody?
Protože i my jsme její součástí a jsme s ní spojeni. Navíc, příroda ve střední Evropě je hodně závislá na činnosti člověka a my jsme zase závislí na ní. V minulosti byla ta provázanost více patrná díky zemědělství, které bylo pro krajinu šetrné a více přirozené. Zjednodušeně řečeno, druhy rostlin a živočichů, které žily na holých plochách po době ledové po nástupu zemědělství obsadily zemědělskou krajinu. Dnešní masové a strojové obdělávání půdy přírodě ale spíš škodí. Na polích se většinou pěstuje jen jedna plodina, používají se umělá hnojiva, pesticidy a herbicidy a díky tomu se ztrácí druhová pestrost živočichů a rostlin. A tomu se spolek Pražská pastvina snaží zabránit, alespoň lokálně.
Jakým způsobem to děláte?
Paseme kozy a ovce v Praze na místech, kde se to tradičně dělalo ještě třeba před padesáti lety. Tato zvířata na loukách pravidelně zdupávají půdu a pasou vysoké trávy, což je důležité například pro život některých druhů motýlů. Ti žijí na rostlinách, které potřebují spasenou vegetaci – pastvou tedy nechráníme jenom rostliny, ale celou oblast i se živočichy. Naším symbolem je motýl Okáč skalní. Vymizel z Prahy v roce 2000, ale možná se nám ho do ní podaří opět vrátit. Kromě pasení se věnujeme také sázení ovocných stromů, vytváření budek pro hnízdění ptáků a zídek pro ještěrky a hady. Naše činnosti se pak snažíme komunikovat s veřejností – každý rok pořádáme moštování, medobraní a různá setkání, kde šíříme osvětu o ochraně přírody. Mimochodem, pořád přijímáme nové členy.
Říkal jste, že spolek Pražská pastvina se zaměřuje hlavně na ochranu Okáče skalního. Proč zrovna tento motýl?
Ten motýl vlastně není významný vůbec ničím. Běžnému obyvateli Prahy je Okáč k ničemu. Ale náš spolek ho používá jako tzv. „deštníkový druh“. To znamená, že když se Okáči skalnímu na nějaké lokalitě daří, tak se tam bude velmi pravděpodobně dařit i mnoha dalším živočišným a rostlinným druhům. Takže když chráníme Okáče, tak zároveň s ním chráníme i další živočišné a rostlinné druhy a podporujeme druhovou pestrost. Já si myslím, že nemusí být všechno k něčemu. Krása stačí k tomu, abychom tohoto motýla chránili.
Jak lidé na váš spolek na ochranu přírody reagují?
Většinou nás přijímají kladně, ale například pro některé velké firmy nebo politiky bývají naše snahy směšné. Z jejich úhlu pohledu to vypadá, že nic netvoříme a že si jenom tak hrajeme. Já sám také někdy přemýšlím o tom, jestli moje snahy nejsou směšné a k ničemu – říkám si, jestli by místo přímé péče o krajinu nebylo lepší zaměřit se raději na politický lobbing. Možná bych byl schopný víc věcí změnit a moje snahy by měly větší dopad. Když ale stojím na louce a vidím, kolik organismů je kolem mě, tak z toho mám radost. Pobyt v přírodě mi dává smysl. Předávat informace o potřebě přírodu chránit se snažím pak skrze pořad Nedej se na České televizi.
Investigativní pořad Nedej se je u diváků oblíbený, ale ČT jeho produkci a vysílání před dvěma lety významně osekala. Jaký na to máte názor?
Česká televize argumentovala nedostatkem peněz. Nedávno se sice zvýšily koncesionářské poplatky, ale hodně pochybuji, že se zrovna náš pořad obnoví v plné šíři. Mám zkušenost, že v České televizi jsou tlaky na to spíš vysílat zábavné nebo edukativní pořady, než investigativu o ochraně přírody. Za náš pořad se ale dlouhodobě staví vědci i nevládní organizace, takže silné zastání snad povede k tomu, že se alespoň část seškrtaného času obnoví. Uvidíme.
Co byste poradil mladým lidem, kteří chtějí chránit přírodu?
Doporučil bych, aby se přidali do nějaké ochranářské komunity – spolku nebo klubu. Když působíme ve větší skupině lidí, tak máme pocit, že můžeme více věcí změnit. A navíc komunitní soudržnost a péče o území okolo sebe je dobrá také pro psychické zdraví. Pracujeme na něčem, co můžeme ovlivnit a nekoukáme jenom, jak se bortí svět. V ochraně přírody je dobré nejít slepě za nějakými dogmaty, ale zjišt´ovat a ověřovat si informace. A hlavně chodit po krajině, koukat, čichat a osahávat si přírodu. Potřebujeme lidi, kteří se zapojí do ochrany přírody, a to především v krušné době, která nás s nově nastupující politickou garniturou čeká!
