Na diváky stříká pot, říká o představení Love2Dance umělec Jakub Mazůch
Sedmatřicetiletý tanečník, choreograf a lektor tance již druhým rokem vystupuje v tanečně-divadelní show Love2Dance v pražském Divadle Hybernia. Představení pojednává o postavě herce, který se ve své fantazii střetává s různými podobami lásky. Jakub Mazůch, juniorský finalista mistrovství světa v latinsko-amerických tancích a několikanásobný mistr České republiky v salse se rovněž zúčastnil i posledních dvou řad televizního pořadu StarDance a také procestoval republiku se StarDance Tour.
Před začátkem rozhovoru jste ve sluchátkách poslouchal hudbu a cvičil kroky. Je to u tanečníků běžné?
Je to poměrně běžná příprava. Fyzicky se rozhýbat a mentálně se dostat do pohody. Někdo se soustředí na sebe, pustí hudbu jako relax nebo se baví ve dvojici. Každý to má jinak. Já si teď zkoušel nějaké nové rytmy a kroky pro choreografie.
Máte za sebou účinkování ve StarDance a StarDance Tour. V čem jsou ty projekty rozdílné?
StarDance Tour byla město od města prakticky stejná show, byli jsme tak více vklidu a věděli, co očekávat. Především bylo důležité předat energii divákům, kteří seděli strašně daleko od parketu. Během StarDance jako televizní show máme na pražském výstavišti takové pokojíčky, ve kterých po deset dílů bydlíme. Po chvíli se tam opravdu cítíme jako doma. Živý přenos a nový tanec každý týden vytvoří velkou nervozitu, je to sám o sobě obrovský adrenalin a euforie, což mě baví, ale je potřeba aby byl člověk hodně psychicky vklidu.
Po jednoleté pauze se vrací zpět do známé televizní soutěže Zdeněk Chlopčík jako porotce. Jak se na jeho návrat díváte?
Moc se těším. Zdeněk tam má od začátku svoje místo, takže byla velká chyba, že tam minulou řadu nebyl.
Haly na StarDance Tour měly mnohonásobně větší kapacitu, než má divadlo Hybernia, kde vystupujete s představením Love2Dance. Jaké to pro vás je?
Jakub Mazůch. Foto: Martin Grobe
V Hybernii je to super. Na diváky vepředu stříká pot a energie zasáhne fanouška jako tsunami. Ve velkých halách je to pro nás oříšek, protože tribuny jsou strašně daleko. Musíme jako účinkující ze sebe vydat mnohem víc, aby to zapůsobilo i na lidi na sedačkách vzadu. V Hybernii by ovšem podobný postup mohl působit až agresivně.
Celá show Love2Dance trvá včetně přestávky dvě hodiny. S jakou náladou by měl divák odcházet?
To se různí. Za celé představení uvidí lidé deset různých tanců, přičemž každý z nich má jiný charakter. Díky příběhu o poznání něžné i agresivní lásky, začíná být ke konci atmosféra v hledišti hodně dojemná, až diváci roní slzy. Nicméně nebrečí po celý zbytek večera. Posledních pět deset minut se rozjede taková show, kdy se lidé zvedají ze židlí a tancují s námi.
Jde podle vás toto představení ještě někam posunout?
Myslím, že ano. Zlepšuje se celková vizualizace a my se zlepšujeme kvalitativně, vymýšlíme nové zvedačky a tak dále. Jestli se představení dostane za hranice Česka a Slovenska, například do Francie nebo Anglie, tak by to bylo nádherné.
Mělo by tam šanci uspět? Přece jenom, popularita tance v Česku je obrovská…
Představení je našlapané profesionály. Příběh, kterým provází Vladimír Polívka, je srozumitelný a zřetelný. Myslím, že se můžeme řadit mezi tělesa typu Lord of the Dance nebo Burn the Floor, tím pádem to potenciál má. Důležitá je nicméně i osvěta samotného tance a reklama.
Čeho byste chtěl ještě v profesní části života dosáhnout?
Stále bych chtěl dělat tanci krásnou vizitku, aby diváci skrze mě cítili lásku k němu. At´ už z divadelních prken, televizních obrazovek, multižánrového tanečního festivalu Dance For People či z tanečních kurzů, které dělám.
