Létání nemusí být drahé. Cenou jsou ale vaše rozdrásané nervy
Kdo by si nepřál v předvánočním shonu roztáhnout křídla a na chvíli místo svých povinností někam odletět. Nízkonákladové letecké společnosti se předhánějí v tom, kdo dopraví své pasažéry do destinace za nejlepší cenu. Z letenky do Londýna za 480 korun se chudému studentovi tají dech. Nezbývá jen doufat, že mu aerolinka něco netají.
S vidinou hezkého, ale hlavně levného výletu do Londýna se natěšený student proklikává stránkami nízkonákladovky. V tu chvíli ještě netuší, že jeho největší dobrodružství nebude pobyt v Londýně, ale samotná cesta.
První podezřelosti přicházejí již při vyplňování osobních údajů na portálu Ryanair – největšího evropského matadora mezi nízkonákladovkami. Webový formulář se snaží s trochou nadsázky vymámit z nebohého studenta kromě jména babičky z třetího kolene také souhlas s odběrem novinek letecké společnosti. Student trpělivě odmítne novinky, výběr sedadla, doplňkové služby, jídlo na palubě i velké zavazadlo – volí tarif „nalehko“.
Zdá se ale, že lehká bude i studentova peněženka, protože letenka stojí nakonec o několik stovek více, než aerolinka původně slibovala. Zmatený student se prokliká zpátky a hledá příčinu navýšení ceny. Zjišt´uje, že sedadlo mu vybral sám portál a tato volba byla zpoplatněna. Omylem také nezrušil pojištění letenky, které bylo portálem už předem nenápadně zakliknuto. A že si v destinaci díky nepřehledným bannerům na webu málem pronajal auto, a to ani nemá řidičák.
Útrapy pokračují
Sotva student úspěšně zdolá nástrahy webových stánek, čekají ho další nepříjemnosti. Nízkonákladovky většinou létají uprostřed noci, aby ušetřily za poplatky na letištích ve vytížených časech. Levné cestování se však díky tomu prodražuje. Studentova cesta do Londýna začíná brutálním zazvoněním budíku v půl třetí ráno a klimbáním v předraženém taxíku.
Další zkouškou je kontrola váhy a rozměrů příručního zavazadla na letišti. Běda, jestli se příručák nevejde do kontrolní bedýnky. Předepsané rozměry zavazadla student zná zpaměti, protože ho straší ve snech už několik týdnů. Ale přesto z něj teď stresem leje pot. Má pocit, že se do malého batůžku vejde maximálně tak kartáček na zuby, dvě trička a hrst datlí – když bude mít štěstí, ale pravděpodobně ty datle stejně bude muset sníst. Pokud si student dovolí byt´ jen jednu datli navíc, čeká ho doplatek, za který by si mohl dovolit koupit celou datlovou farmu.
Ani v letadle studenta nepřestane pronásledovat prokletí, které se pojí s volbou levných letenek. Sotva se dopravní prostředek vznese do vzduchu, letušky pasažérům s výmluvnými úsměvy šermují platebními terminály před nosem. Mučení prázdných žaludků dotahuje k dokonalosti vůně sladkého pečiva, která se line z trouby v kuchyňce. I voda je za úplatu, takže student dorazí do destinace vyprahlý jako sušenka.
Korunu levnému výletu nasazuje tvrdé přistání, které vyděšeným pasažérům vyráží dech, stejně jako cena těch „levných“ letenek, které si koupili a netušili, že cenou jsou jejich rozdrásané nervy. Nezbývá než jen doufat, že bezpečnost je to jediné, na čem nízkonákladové společnosti nešetří.
