Kdysi pokrmy, co dům dal, teď vyhledávané regionální speciality
České regiony nenabízejí jen zajímavé památky, ale i gastronomické poklady, které je odlišují od ostatních. Například „vošouch“ či „úpický řízek“ se vaří dodnes a stále existuje spoustu milovníků těchto tradičních specialit.
Pavel Skuhrovec, pravidelný zákazník Restaurace U Kovárny v Náchodě, si čas od času populární úpický řízek dopřeje. „Podle jedné z lidových povídaček si do zájezdního hostince v Pavlišově jezdili němečtí obchodníci objednávat jídlo tak, že prohlásili: „schnitzel + knödel + kohl,“ což v překladu znamená řízek-knedlík-zelí. Místní kuchařka proto kombinaci údajně vylepšila a tak se začala podávat.“ Dodnes si lze v kraji tento „knedlo-zelo-řízek“ objednat.
Symbol Krkonoš: „knedlo-zelo-řízek“
Právě tahle specialita, úpický řízek zvaný též Pavlišov podle vesnice ležící nedaleko Náchoda a Královéhradeckém kraji, nemůže chybět na tamních jídelních lístcích. Jinde v Česku jde přitom o kombinaci velmi nebvyklou: vepřový řízek smažený v trojobalu, podávaný s dušeným kysaným zelím a houskovým knedlíkem. Zde je považován za symbol podkrkonošské kuchyně.
Bramborák ze západu
Brambory, mouka, vejce, sůl, někdy mléko, majoránka a česnek jsou zase základní ingredience pro vošouch. Jedná se o regionální název pro bramborák na Plzeňsku. Slovo může pocházet z názvu „osúch“, který označuje pečenou placku. Tradičně obsahuje i kousky uzeného masa nebo kysané zelí. Přidat do něj ale můžeme téměř cokoliv. Přesný a jediný správný recept neexistuje, liší se snad v každé rodině. „Vošouchy děláme tenké, aby byly pořádně křupavé a měly správnou velikost,“ vysvětluje Marcela Staňková, obyvatelka obce Tlučná na Plzeňsku. Jiné regionální názvy pro bramborák jsou například cmunda pro jižní Čechy, sejkory pro Podkrkonoší nebo toč, název typický pro Chodskou oblast.
„Psí vejkrop“ neboli Chlupáčova polévka
Na pomezí Královehradeckého a Libereckého kraje se neobejdou bez polévky zvané „psí vejkrop“. Autentický a jednoduchý recept vznikl v oblasti Krkonoš a Jizerských hor, a pochází z dob, kdy se jídlem neplýtvalo a zužitkovalo se úplně vše.
Kdysi se vejkrop připravoval v chudších chalupách z vody, ve které se před tím vařily chlupaté knedlíky. Ve vodě vždy zůstane množství ovařeného těsta ze strouhaných brambor. Nitky z nich poté trčí tak trochu jako psí chlupy – proto psí vejkrop. Vše se dále dochucuje česnekem a bylinkami. Existuje ale mnoho domácích úprav, kdy se například přidává zelenina.
Jídlo znějící jako hudební nástroj
Valašská kuchyně se neobejde bez kontrabáše, skromného jídla, ale bohatých chutí. Jedná se o pohanku smíchanou se št´ouchanými brambory a masem. Buď s uzeným, nebo s klobásou, případně špekem. Vše se pak zapéká v troubě. Když nebylo k dispozici maso, přidávaly se do kontrabáše houby. V dřívějších dobách se z něj najedla celá rodina. Na Valašsku se jedná o tradiční specialitu, která se dnes ale podává už jen v pár restauracích v regionu. „Není úplně nejprodávanějším jídlem, ale také se nevyskytuje úplně na nejnižší úrovni, takže tak zhruba uprostřed,“ říká servírka z valašské hospody U Janíka ve Frenštátě pod Radhoštěm.
Autoři: Daniela Murzová, Petr Kloc
