Dokonalé dny. Film o málo slovech, který hodně prozradí
Německý režisér Wim Wanders v komediálním dramatu vykresluje obyčejný život stárnoucího muže Hirajamy, který pracuje jako uklízeč toalet v Tokiu. Wandersův snímek zaujme hlavně diváky, kteří ve filmech hledají spiritualitu, vážnost či filozofii života. Jde o velmi specifický a intelektuální film, kdy většinu času divák pozoruje pouze ruchy a zdánlivě hluché pasáže. Dialogy zaznívají v Dokonalých dnech velmi zřídka.
Wanders rád natáčí v různých destinacích. Po působení ve Spojených státech, Číně či Brazílii se nyní opět vrátil na asijský kontinent. Dokonalé dny připravoval v koprodukci s Japonskem. Jeho snímek lze vnímat dvěma směry. Jednak tak, že hrdina prožívá dokonalé dny ve své, pro někoho nudné, rutině. Ale také tak, že když za ním přijede neteř, ukazuje nadšení do života. Význam Dokonalých dnů tak divák může hledat v obou polohách.
Monotónní život a mladá dívka
Hirajama žije ve filmu monotónní životem. Jde o velmi klidnou a tichou postavu, která je zvyklá na pečlivě sestavenou rutinu. Konfrontaci s lidmi nevyhledává, ba naopak: snaží se ji eliminovat. Když na něj v práci mluví kolega, ani mu neodpoví. Živí se uklízením toalet v Tokiu a práci si užívá natolik, že v autě vozí vlastní čistící prostředky. Je pečlivý a trpělivý zaměstnanec.
Každý den hlavního hrdiny probíhá totožně. Záběry se proto ve filmu opakují a místy se zdá, že je snad režisér ani neměnil. Když se Hirajamo vzbudí, zalije kytky a provede ranní hygienu. Poté si v automatu vedle bytu koupí kávu a cestou do práce si v autě pouští kazety. Po důkladném umytí toalet se posadí do svého oblíbeného parku, obědvá sendvič a analogem si vyfotí koruny stromů. Před spánkem se věnuje četbě knih.
S monotónním životem se pojí minimální změny emocí, i kvůli nedostatku nových poznatků či setkání s novými lidmi. Na filmu divák však pozoruje pasáže, kde hrdina jako by ožil. Jde o neplánované střetnutí s jeho neteří, která utekla od jeho sestry.
Mladá dívka mu do života zjevně vrací elán, i když diametrálně se tím postava neproměňuje. Žije stále v zažité rutině, začíná se však víc usmívat a vyzařuje z ní pozitivní nálada. Neteř s hlavním hrdinou totiž tráví čas i v práci a pomáhá mu. Vlivem mladé dívky není Hirajama tak zamlklý a snaží se komunikovat.
Když se šetří se slovy
Leckdo by snad mohl shledat film nudným. Hlavní hrdina totiž mluví jen velmi zřídka, když se s ním někdo snaží komunikovat, obvykle neodpovídá. Divák tedy většinu filmu pouze pozoruje, vnímá ruchy a má spoustu času na přemýšlení. Atypický filmařský přístup vybízí k podrobnému a intenzivnímu zkoumání. Zejména k tomu, jak hlavní hrdina vnímá svět. Jak každou činnost provádí s láskou, at´ už jde o umývání toalet či četbu knih.
Film stylem vyprávění připomíná režisérův snímek Nebe nad Berlínem z roku 1987. I tam jde o mnohem více než prosté tlachání. Ve filmech podobného typu má mluvené slovo větší hloubku. Když se šetří se slovy, každá vyřčená věta má mnohonásobně větší váhu a myšlenku.