Čekání na koncert v dešti a mrazu. Na první řadu se stojí fronty i desítky hodin
Prostory před arénami se pod taktovkou šílených fanynek mění ve stanové město klidně týden před koncertem. V drtivé většině jde právě o mladé slečny, jež dorazí na místo jako první a automaticky přebírají roli takzvaných vedoucích řady. Jejich povinnou výbavou je nabitý mobil a černá fixa, kterou píší pořadové číslo na ruku příchozích. Jde jim o to, aby se právě ony dostaly při koncertech co nejblíže svému idolu. Systém je nemilosrdný. Pokud chce někdo číslo i pro kamarádku, která je zrovna v práci a nemůže čekat, má smůlu. Vysněnou pozici v první řadě si každý musí vysedět osobně.
Neobejde se to vždy bez problémů. „Už se nám stalo, že se systémem číslování někteří fanoušci nesouhlasili. V den koncertu založili na druhé straně arény vlastní řadu. Museli jsme to poté řešit i s ochrankou, což nebylo příjemné pro nikoho z nás,“ říká dvaadvacetiletá Anna, která ročně navštěvuje desítky koncertů a sama opakovaně pořadový systém organizovala. Přiznává, že funkce vedoucí řady se v budoucnu ale znovu neujme. „Padá tím na vás veškerá zodpovědnost. Musíte mít dobré komunikační schopnosti a umět anglicky, abyste se domluvili se zahraničními fanoušky,“ vysvětluje Anna.
Nepořádek pro dobrou věc
Důsledkem concert campingu je i to, že, že fanoušci po sobě nechávají nepořádek v podobě odpadků a odhozených stanů. V zahraničí už kvůli tomu vymysleli inovativní systém. „Dvě hodiny před koncertem přivezou zaměstnanci arény velké popelnice, do kterých mohou lidé dát veškeré oblečení, spacáky a stany, které si na koncert vzít nemohou a tak by je vyhodili. My je poté ve spolupráci s příslušnými organizacemi rozdáváme lidem bez domova po celém Londýně,“ říká Anita, bývalá pracovnice ve Wembley Arena.
Přiznává, že fanynky obdivuje: „Líbí se mi, že dávají jedna na druhou pozor, nosí si navzájem jídlo, a snaží se, aby byl zážitek pro všechny co nejlepší. Během čekání třeba vyrábějí náramky, zpívají si a tancují.“
Fanouškovství, nebo posedlost?
Devatenáctiletá Jana takto navštěvuje hudební akce pravidelně. „V první řadě vždycky stojí ty největší fanynky, zpěvák je většinou během vystoupení vnímá,“ vysvětluje. Její neškodný koníček přesto dokázal okolí rozhořčit. „Když jsem jednou čekala přes noc na koncert Louise Tomlinsona (bývalý člen kapely One Direction, pozn. red.), kolemjdoucí měli poznámky typu, jestli nemáme nic lepšího na práci a jestli se vůbec sprchujeme,“ svěřuje se Jana. Jak ale zdůrazňuje, od čekání na koncerty ji nic a nikdo neodradí.
Jinak to vidí třicetiletá Kateřina. „Na koncerty chodím od 13 let a nikdy by mě nenapadlo čekat u vstupu déle než půl hodiny. Ještě před pár lety stačilo přijít včas a často jste v první řadě stáli téměř sami,“ vypráví. Čekání před vchodem je podle ní porušením koncertové etikety. „Ne každý má to štěstí, že si může vzít volno v práci a vysedávat na ulicích s náctiletými slečnami, které si mohou napsat omluvenku do školy,“ dodává.
Zahraniční fanoušci jako odstrašující příklad
Extrémním příkladem jsou fanoušci americké superstar Taylor Swift, kteří na její koncert v Argentině vyčkávali pět měsíců. Čekání na tuto celosvětovou hvězdu, která v posledních letech ovládá hudební žebříčky, podléhá obzvláště přísným pravidlům. Kdo se chce stát členem organizované řady, musí ve stanu před stadionem strávit alespoň 60 hodin měsíčně. Některé fanynky dokonce nabízejí služby v podobě podržení místa v řadě.
Ačkoliv je dnes i v Česku celkem běžné, že se na větší kapely čeká již od předchozího dne, zahraniční fanoušci jsou v množství hodin strávených před koncertními halami napřed. Kromě velkých hvězd jako Harry Styles, Louis Tomlinson nebo Billie Eilish diváci v cizině takto běžně čekají už i na klubové koncerty a tento fenomén se pomalu začíná dostávat i k nám. „Přijíždí k nám spousta Američanů a Angličanů, kteří jsou takhle zvyklí čekat i na méně známé interprety,“ říká Kateřina a připouští, že žádnou radost z toho nemá.