Britský zákaz cigaret testuje hranice toho, kam až může stát zajít
Parlament ve Spojeném království schválil zákon, podle něhož si lidé narození po roce 2008 už nikdy legálně nekoupí cigarety. Nejde o jednorázový zákaz ani o klasickou prohibici. Kouření jako takové legální zůstává, mění se ale pravidla pro to, kdo si tabákové výrobky bude moct koupit.
Britský zákon, který lidem narozeným po roce 2008 a později znemožňuje zakoupit si cigarety, má vstoupit v roce 2027. V praxi tak vzniknou dvě skupiny občanů: jedni, kteří budou tabákové výrobky stále legálně nakupovat bez omezení, a druzí, kterým to bude trvale znemožněno, jen na základě roku narození. Británie tak zavádí princip, který v moderních západních demokraciích nemá obdoby a který v rámci jedné společnosti vytváří rozdílná pravidla pro dospělé lidi s jinak stejnými právy.
A právě tady začíná celý problém britského návrhu. Stát se poprvé nesnaží pouze regulovat škodlivý návyk, ale dlouhodobě rozhodovat o tom, co si část dospělých občanů smí nebo nesmí koupit. To už není běžná zdravotní politika. To je výrazný zásah do svobodného rozhodování osob, na kterém ovšem moderní demokracie dlouhodobě stojí.
Podle údajů britského ministerstva zdravotnictví způsobuje kouření ve Spojeném království přibližně 64 tisíc úmrtí ročně. „Přibližně dvě třetiny dospělých kuřáků uvádějí, že začaly kouřit před osmnáctým rokem a více než osmdesát procent před dosažením věku dvaceti let,” tvrdí organizace Action on Smoking and Health a dodává, že závislost vzniklá v mládí je „mimořádně obtížně překonatelná“. Pokud stát zabrání první cigaretě, sníží podle odborníků počet budoucích závislých podstatnou měrou. „Zvýšení věkové hranice prodeje tabáku je jedním z nejúčinnějších dostupných nástrojů ke snížení míry kouření,” uvádí nezávislý vládní přezkum vedený Javedem Khanem OBE. To jsou argumenty, které by byly legitimní jen v případě, že by se žádný Brit nedostal k cigaretám před věkem osmnácti let, což se podle výzkumu organizace nestává.
Ani hypotetický zdravotní přínos, který by nastal pokud by zákon mladé před první cigaretou uchránil, ještě neznamená, že má stát právo rozhodovat za dospělé lidi. Pravidlo totiž nepůsobí jako promyšlená zdravotní politika, ale jako jednoduchá věková hranice, která by bez zdlouhavé snahy nacházet reálné řešení, mohla „pomoct“. Nesnaží se totiž ztížit závislostní chování, pracuje jen s administrativním datem, které samo o sobě nemá věcnou souvislost s tím, koho má chránit.
Hranice státní regulace
Britský zákaz navíc otevírá otázku, která se netočí jen kolem cigaret. Pokud stát přijme princip, že může části dospělých lidí zakázat legální produkt jen proto, že jim podle něj škodí, je těžké říct, kde se podobný přístup jednou zastaví. A právě to je na celém návrhu možná nejproblematičtější. Britská vláda zatím nevysvětlila, proč má být právě tabák výjimkou a podle čeho by se podobné zákazy měly nebo neměly vztahovat i na jiné věci.
Historie navíc ukazuje, že podobná omezení často nepřinášejí jen „očekávané výsledky“. V Austrálii v posledních letech výrazně vzrostl černý trh s nelegálními cigaretami, a to i přes tvrdší regulaci tabáku. „Podíl spotřebitelů nakupujících tabák bez povinného neutrálního obalu vzrostl z 6,2 % v roce 2019 na 10,2 % v letech 2022 a 2023, což představuje statisticky významný nárůst,” konstatuje Australian Institute of Health and Welfare.
Spojené království sice nezakazuje držení cigaret, ale pouze jejich prodej určité generaci. Přesto již analytici varují, že podobné regulace mohou v delším horizontu vytvářet prostor pro rozvoj nelegálního trhu. „Počet legálně prodaných cigaret v Spojeném království klesl mezi lety 2021 a 2024 o 44 %, přičemž počet kuřáků ve stejném období klesl pouze o necelé procento,” upozorňuje Institute of Economic Affairs s odvoláním na oficiální data HMRC. Jediným vysvětlením tohoto nepoměru je podle analytiků rapidní růst černého trhu. Ten je ale pro stát problémem nejen kvůli ztrátě kontroly nad kvalitou a regulací, ale hlavně proto, že z něj neplynou žádné daňové příjmy. V důsledku toho si stát částečně podkopává vlastní politiku, omezuje legální trh, ale zároveň přichází o prostředky, které by mohl získat jeho zdaněním. Paradoxně by přitom vyšší zdanění legálního prodeje mohlo být z hlediska veřejných financí efektivnější, protože by zachovalo kontrolu státu nad trhem a zároveň generovalo příjmy, například pro zdravotní systém, který je hlavním argumentem těchto opatření.
Celý návrh navíc působí politicky pohodlně. Současným kuřákům nic nebere, a proto proti němu nevzniká výrazný odpor. Dopadne především na generaci, která dnes nemá téměř žádný politický vliv.