„Až se mi z toho dělá zle.“ Maturanti čelí tlaku škol i vlastním pochybnostem
Je zde čas zvýšeného napětí, stresu a biflování. Maturitní zkouška, která rozhodne o budoucnosti žáků, otevírá studentům středních škol možnost ve studiu pokračovat nebo své dovednosti uplatnit na trhu práce. Maturita bude za několik týdnů a učitelé podle některých maturantů stupňují nároky a přidávají na učivu.
Pro Kláru, studentku čtvrtého ročníku gymnázia Evropská v Praze, je přístup některých učitelů demotivující. „Straší nás maturitou už od třetího ročníku. Přišli za námi, že se zkouška blíží a je potřeba se na ni začít připravovat. Je to pro mě stresující,” popisuje.
Tlak ze školy pocit´uje také maturant Lukáš ze Střední průmyslové školy stavební v Ostravě. „Říkají nám, at´ to nepodceňujeme. Naprosto to respektuji. Nechtějí, abychom dopadli špatně, ale nervozitu pocit´uji každým dnem více a více,” sděluje Lukáš, který se na zkoušku dospělosti připravuje samostatně, i se svými kamarády.
Společná část zkoušky obsahuje didaktické testy složené z českého jazyka a literatury. K němu si pak žáci zvolí buď matematiku, nebo cizí jazyk. Termín letošních testů je stanovený na 4. až 7. května. U profilové části, kterou si určuje každá škola sama, studenti píší slohové práce a skládají ústní zkoušky z vybraných předmětů.
Stres pramení z vlastních pochybností
Zadání didaktických testu každoročně připravuje a zajišt´uje státní organizace Cermat. Na jejím webu jsou volně k dispozici zadání z minulých let, které vyučující často využívají k přípravě maturantů.
Právě vyplňování zkušebních didaktických testů může být podle školní psycholožky Bohumíry Lazarové spouštěčem největšího stresu. „Stačí, že maturitu nanečisto nezvládnou, nebo dostanou čtyřku a to je znepokojí,” říká z vlastních zkušeností Lazarová, která působí na Střední škole grafické v Brně. Z velké části to pak rovněž vyústí ve strach, kdy se studenti na zkoušky nestíhají učit. V tom případě školní psycholožka žákům pomáhá si učivo rozvrhnout a naplánovat.
S tím souhlasí Klára, která se potýká především s vnitřním tlakem a vlastními pochybnostmi. „Občas si říkám, že jde jen o nácvik na maturitu, ale zároveň se bojím neúspěchu u ústního zkoušení. Střídají se mi nálady, až mi je z toho zle. Těším se, až to skončí,” přeje si mladá studentka.
Centrum Locika, které nabízí odbornou pomoc a podporu dětem, doporučuje, aby si žáci během období svatého týdne dávali čas pro sebe. Maturanti by si měli připomínat, že neúspěch není konec, ale součást učení. Podle jejich příručky určené středoškolákům „známky nic neříkají o jejich inteligenci ani schopnostech.”
Biflování versus praktické využití
Podle analytičky vzdělávacího centra EDUin Nikoly Šrámkové by se maturanti v ideálním případě neměli na zkoušky učit. Vyučující by měli spíš umět ověřit, zda a do jaké míry si žák během čtyř let studia na střední škole osvojil kompetence stanovené v rámcovém vzdělávacím programu.
Zjednodušeně řečeno by se studenti měli zaměřit na to, jak získané vědomosti prakticky využít. „Z mého pohledu je nynější podoba maturity příliš zaměřena na učení se z paměti. Závěrečná zkouška by měla lépe reflektovat nejen osvojené učivo, ale také se zaměřovat na ověřování gramotností,” vysvětluje Šrámková.
Nicméně podle dalšího z oslovených studentů zkouška získané vědomosti reflektuje. Její koncept by proto neměnil. „Osobně si myslím, že systém ústního zkoušení opravdu ověřuje znalosti. Učitel se může doptat a zároveň zohlednit práci studenta za všechny školní roky,” říká Kryštof, student čtvrtého ročníku na gymnáziu Botičská. A věří, že si ze zkoušky něco zapamatuje a odnese si to do života.
