Studenti prožívají historii na vlastní kůži, říká lektor Spáčil
Máte titul z politologie a mezinárodních vztahů, pedagogiku jste však nestudoval. Jak jste se stal učitelem?
V organizaci Post Bellum působím už od svých dvaceti let. Když se vybíralo, kdo by měl na gymnáziu vyučovat předmět Pamět´ národa, shodli jsme se, že by to měl být člověk, který dobře zná vzdělávací postupy, techniky a metody z workshopů Post Bellum. Proto jsem byl vybrán.
Jak jste se k Post Bellum dostal?
Studoval jsem v Brně na Masarykově univerzitě mezinárodní vztahy a politologii. Vždycky mě bavilo lidem kolem sebe předávat vědomosti a poznatky. A protože mám blízko k politologii, ale i k moderní historii, zaujalo mě Post Bellum. Když v organizaci sháněli lektory, rozhodl jsem se o práci ucházet a poté začal vyučovat výchovně dramatické workshopy pro studenty středních škol. Nyní působím jako koordinátor metodik vzdělávacích programů a jsem současně vyučujícím předmětu Pamět´ národa na pražském gymnáziu.
Čím se Gymnázium Paměti národa odlišuje od ostatních?
Klademe důraz na individuální přístup. Dbáme na to, aby mezi sebou učitelé i studenti komunikovali, protože je pro nás zásadní mít přehled o tom, co je trápí, co by mohli zlepšit či chtěli změnit. Jakožto čtyřleté všeobecné gymnázium by měla škola studenty připravit na široké spektrum vysokých škol. To samozřejmě splňujeme, ale máme posílenou výuku dějepisu a společenských věd.
Vy osobně se věnujete učení moderních dějin i občanské výchovy. Ta bývá učiteli mnohdy odsouvána na druhou kolej. Je to špatně?
Je to fascinující. Občanská výchova běžně obsahuje politologii, sociologii, psychologii, mezinárodní vztahy a spoustu dalších věd, které jsou v životě zásadní a zaslouží si hlubší poznání. A osnovy je mnohdy shrnou do jediného předmětu, ze kterého studenti získají jen rychlý vhled. Přitom například ve fyzice nebo chemii řeší mnoho jevů velmi podrobně. Není to správně, i proto se to v Gymnáziu Paměti národa snažíme dělat jinak.
Co je podle vás největším problémem českého školství?
Nepovažuji se za experta, ale osobně mi ve výuce vždy chyběl individuální přístup. Instituce chrlí studenty, které na život připravily podle předem napsaných osnov. Svět kolem nás se ale mění a tomu by se měla přizpůsobit i samotná výuka. Nějaké základy musí mít každý. Přesto by se mělo více dbát na pěstování soft skills, schopností, které vychází z osobnostních předpokladů studenta. Například kritické myšlení, mediální gramotnost a podobné znalosti školy příliš necvičí, byt´ se o tématu hodně mluví.
K vyučování využíváte výchovně dramatickou metodu. O co jde?
Studenti se fiktivně stávají součástí historické události. Metoda dramatické výchovy nabízí účastníkům pohled na určitou historickou událost očima vymyšlených postav, které ji prožívají. V roli si studenti uvědomí, jak na ně jednotlivé problémy dané doby dopadají a mění jejich plány i představy. Nedávno jsme pořádali workshop o kolektivizaci v 50. letech. Účastníci na sebe vzali role obyvatel vesnice, kterou změna zasáhla. Celá hra je postavena na příbězích pamětníků.
V takové situaci musí být velmi náročné studenty známkovat.
Hodnotí se to těžko. V předmětu Pamět´ národa, který učím, se studenty vůbec nepíšeme testy, protože mi to nedává smysl. Občas nechám žáky, aby si výkon ohodnotili navzájem, třeba když pracujeme skupinově. Někdy mají za úkol napsat sebehodnocení, ve kterém se musí sami na sebe podívat kriticky.
Pro koho je škola určena?
Pro všechny, kteří od studia chtějí něco víc než jenom odchodit předměty. Patří sem mladí lidé, co se zajímají o veřejné dění a touží, aby je vyučující ocenil za to, že jsou ochotní dělat něco navíc. Soustředíme se na historii, ale to neznamená, že by škola nebyla dobrá i pro mladého člověka, který by se chtěl stát například doktorem. Nejsme žádná super alternativní škola. Jde zkrátka o běžné gymnázium, které však klade vysoký důraz na to, aby se mohli studenti rozvíjet ve věcech, které je zajímají.
Vzhledem k výši školného, které vyjde na 80 tisíc korun ročně, to ale nejspíš nebude škola pro děti z chudých rodin.
Do nastavování výše školního nevidím. Těžko se mi hodnotí, jestli to je hodně, nebo málo. Podle mě je porovnatelné se školným na jiných soukromých školách v Praze. Zároveň to ale není úplně tak, že by tady mohli studovat jenom mladí, jejichž rodiče si to mohou peněžně dovolit. Máme stipendijní fond Veronika, který odměňuje nadané a motivované studenty. Pokud někdo projeví zápal a touhu studovat, může za něj být školné buď částečně, nebo úplně zaplaceno.
