Facebook je ráj špionů. Podle „piráta“ Bartoše se před ním nelze schovat
Mít soukromí je podle předsedy Pirátské strany Ivana Bartoše právo každého člověka. Více než 70 % českých domácností, které jsou připojeny k internetu, tuto možnost ale částečně ztrácí. Data, která po sobě při surfování lidé zanechají, mohou být někým ukradena a zneužita. Lidé těmto zlodějům práci často ulehčují pomocí profilů na sociálních sítích, jako je například Facebook. Ten Bartoš považuje za největší špionážní systém všech dob. „Člověk by si měl dát pozor, co na něj napíše. Ztráta deníčku v hospodě není to samé jako ztráta identity na sociální síti,“ tvrdí.
Facebook je v dnešní době propojen s mnoha dalšími službami. Pomocí svého profilu se člověk může přihlásit i do jiných aplikací. Ty pak s Facebookem ale sdílí informace o jeho uživateli. V bezpečí už nejsou ani ti, kteří účet na této sociální síti nemají. „Jakmile se tam o někom takovém zmíním, například ho označím na fotce, Facebook si o tom člověku automaticky začne shromažďovat všechna data a čeká, až je bude moci propojit zase s dalšími,“ vysvětluje Bartoš a dodává, že si ve světě internetu musí každý najít tu správnou hranici. Za předpokladu, že se někdo dobrovolně vzdá svého soukromí, získá na oplátku výhody. Třeba v podobě integrované služby na jedno kliknutí.
Integrace může být i nevýhodou
Propojení jednotlivých účtů se může stát snadno i nevýhodou. Vítek Dvořák (20) kvůli tomu nadobro přišel o svůj profil na sociální síti Instagramu. Zničehonic se na něj vůbec nemohl přihlásit. Nakonec se mu nové heslo podařilo obnovit přes e-mail. Následně si ho i změnil. „Když jsem svůj účet otevřel, zjistil jsem, že najednou místo čtyřiceti uživatelů jich sleduji čtyři tisíce. Místo sebe jsem na profilové fotce měl neznámou polonahou holku a v mém popisu zas odkaz na nějaké ruské webové stránky,“ vypráví. Svůj účet tedy zrušil. Chtěl si založit další, ale kvůli integraci Instagramu s Facebookem skrze e-mailovou adresu, která je nutná k přihlášení, nemohl. Jakmile se o to pokusil, vždy se mu totiž objevil onen ukradený profil.
Uživatelé Facebooku by neměli zveřejňovat žádné osobní informace, myslí si IT specialista Milan Henrich. Lidé tam často píší nejen o sobě ale i o své rodině. Sdílí dokonce i věci, které nakupují, což můžou jiní využít například v reklamách, kdy se uživatelům internetu ty samé věci snaží podstrčit na jiných webových stránkách. Nevyplácí se ani sdílení aktuální polohy pomocí GPS souřadnicí: „Když člověk na sociální síti oznámí, kde se právě nachází a napíše k tomu, že tam zůstane několik dní, může se stát, že mu během té doby někdo z jeho online přátel třeba vykrade byt.“
Student Gabriel Malík (21) je přesvědčený, že informace z osobního života na internet nepatří. Nesdílí proto žádné rodinné fotky, a nevyužívá ani GPS souřadnicí. Facebook používá víceméně jen ke komunikaci s přáteli. „Vystudoval jsem obor IT technik, proto jsem si dobře vědom toho, co mi na internetu hrozí,“ tvrdí. Vasyl Bilous (22) si možný únik dat sice uvědomuje, ale příliš ho neřeší. Přes chat na Facebooku proto posílá i své intimní fotky: „Pochybuji, že by někoho zajímaly. Kdybych byl slavný, dával bych si asi větší pozor.“
V bezpečí jen offline
Jediný způsob, jak se úniku dat účinně bránit, je podle IT specialisty Henricha život offline. Málokdo si totiž uvědomuje, že internet není anonymní: „Cokoli na internet vložím, zůstane dohledatelné i přesto, že to odstraním. Jde to totiž dohledat pomocí nesmazatelné stopy.“ I samotné připojení k internetu je zprostředkované přes jeho poskytovatele, takže i on má přístup ke všem uživatelským datům, k jejich úniku tedy může dojít i odtud. Každý web má navíc svého správce, který datový tok na něm sleduje, i on je tedy může zneužít. „Důležité dokumenty by se měly posílat přes internet jen v případě, že jsou šifrované a nikdo cizí nerozezná jejich obsah. Toho podle mě ale většina běžných uživatelů nevyužívá.“
Bartoš tvrdí, že se ochrana spotřebitele internetu na základě české legislativy zlepšuje. Dříve, když se člověk přihlásil do nějaké online služby, automaticky se jeho data odeslala jejímu poskytovateli. Teď s tím ale v rámci směrnice Evropské unie musí uživatel aktivně souhlasit. „Jakmile člověk není líný a čte ty dvacetistránkové seznamy toho, s čím vším souhlasí, tak do určité míry ví, do čeho jde,“ říká Bartoš.
