Ani když už nejde léčit, není to nutně konec
Přestože zdravotnictví je v Česku na vysoké úrovni, péče o umírající a nevyléčitelně nemocné je v mnoha regionech špatně dostupná, nebo dokonce úplně chybí. Takzvaná paliativní péče má za cíl především zlepšit kvalitu života vážně nemocných pacientů a zachování jejich důstojnosti. Poskytuje podporu i jejich rodinám.
„Žádnou pomoc jsem nedostala, musela jsem se s tím prostě vyrovnat,“ vzpomíná Anežka Kolaříková, dnes studentka Západočeské univerzity, na dobu před deseti lety, kdy jí náhle zemřel tatínek. Ve Fakultní nemocnici v Plzni v té době neexistoval paliativní tým, který by pomohl jí nebo její matce situaci zvládnout. „Největší oporou mi byli moji blízcí, jak rodina tak kamarádi,“ dodává. Po této zkušenosti chová k odborné pomoci nedůvěru. „Stejně by mi odborníci nepomohli,“ myslí si.
Odborníci dokáží zajistit širokou podporu
Paliativní péče si lidé často mylně spojují pouze s posledními dny života. Ve skutečnosti jde o přístup, který doprovází pacienta i jeho blízké v mnohem delším časovém rozmezí. Cílem není prodloužit život za každou cenu, ale zlepšit jeho kvalitu. To zahrnuje nejen zmírnění fyzické bolesti, ale také podporu psychickou, sociální a duchovní, vše podle potřeb konkrétní rodiny. „Paliativní péče je komplexní přístup k péči o pacienta v určité fázi život limitujícího onemocnění,“ vysvětluje Jaroslava Bursíková zdravotní sestra z plzeňského paliativního týmu, „není to vzdání se léčby, ale změna jejího cíle.“
V plzeňském paliativním týmu pracuje kromě lékařů, sester a psycholožky také sociální pracovnice a kaplanka. Jak říká Bursíková, díky tomu mají možnost umírajícímu pacientovi a jeho rodině zajistit komplexní péči.
Dostupnost pomoci při odcházení
Umírání je součástí života, ale odborné pomoci s odcházením není ve všech regionech dostatek. Akutní potřeba je i na západě republiky. Zmíněný paliativní tým při Fakultní nemocnici v Plzni existuje teprve tři roky, ambulantní péče je dostupná poslední dva roky. „Na Moravě je paliativní péče mnohem rozvinutější, než u nás na západě Čech,“ říká psycholožka plzeňské nemocnice Petra Müllerová. Poukazuje na to, že veřejnost toho o podobách a smyslu paliativní péče stále mnoho neví. Právě toto povědomí by podle ní mohlo být klíčové pro pozitivní změnu ve vztahu k umírání.
O to se dlouhodobě snaží i nezisková organizace Cesta domů. Ta kromě dlouhodobé pomoci umírajícím pacientům a jejich rodinám aktivně informuje společnost a tlačí na politiky, aby byla paliativní péče lépe financovaná a dostupná.
I když je nyní v každé krajské nemocnici alespoň jeden paliativní tým, stále chybí ze strany státu, respektive ministerstva zdravotnictví, jasná koncepce pro zajištění rovnoměrné péče v celé České republice.
Jak změnit prožívání smutku
V paliativní péči často záleží na detailech, zato v klíčových chvílích. Například Anežka Kolaříková vzpomíná, že o tom, že tatínek zemřel, se dozvěděla po telefonu. Právě v takovém okamžiku mohl zafungovat paliativní tým, který by nabídl jemnější formu sdělení. „Pomáhám informovat rodiny, kde jsou děti, o tom, že jim někdo blízký odchází. Buď přímo sděluji dětem fakt o umírání nebo smrti rodinného příslušníka, nebo vysvětluji rodině, jak citlivě tyto těžkosti dětem předložit,” popisuje svou roli psycholožka Müllerová.