Zemřel Ivan Havel, vědec a náčelník, který neohnul hřbet
Zatímco za Václavem Havlem († 75) v devadesátých letech jezdili světoví politici a umělci, za jeho mladším bratrem Ivanem († 82) zase vědci a filozofové. I přes snahy komunistů znemožnit Ivanu Havlovi kvůli „buržoaznímu“ původu přístup ke vzdělání, dokázal získat čtyři akademické tituly. „Chtěl jsem po vojně na Matematicko-fyzikální fakultu, ale i když jsem měl na střední škole samé jedničky, nepustili mě ani k přijímacímu pohovoru. Měl jsem ovšem základní zvědavost a touhu dozvědět se něco hodně jiného, než se učí ve škole,“ řekl v rozhovoru pro časopis Vesmír, v němž působil téměř třicet let.
Navzdory věkovému rozdílu několika generací dokázal Ivan Havel inspirovat i mladé. „Režim sebral mnoha lidem možnosti, sny a koníčky. Je ale zajímavé, že i přes čtyřicet let nesvobody dokázal vystudovat něco, čemu věřil. Nebýt totality, mohl toho stihnout mnohem více,“ myslí si Tereza Podzemská (24).
Po srpnové okupaci Československa v roce 1968 odjel Havel studovat na prestižní Kalifornskou univerzitu v Berkeley, kde získal doktorát v matematické informatice. V období normalizace převzal správu nad samizdatovou edicí Expedice a pořádal také filozofické a vědecké bytové semináře. „Byl to neobyčejně vzdělaný člověk, až s jeho úmrtím jsem se však dozvěděla, že byl například jedním ze zakladatelů Občanského fóra (OF). Na rozdíl od bratra nebyl tak vidět,“ říká studentka Vyšší odborné školy publicistiky Helena Melicharová (21) s tím, že si Ivana Havla váží podobně jako exprezidenta Václava Havla. Po krátkém působení v Koordinačním centru OF se však Ivan Havel politice striktně vyhýbal a naplno se věnoval svým zájmům – vědě, filozofii a robotice. Kromě toho se zabýval i zemědělstvím, spolu se svou ženou Dagmar trávil mnoho času na rodinné farmě v Košíku na Nymbursku.
„Ivan byl nejlaskavější, nesmířlivější a nejskromnější člověk, kterého jsem v akademickém světě poznal,“ vzpomíná na zakladatele Centra pro teoretická studia (CTS) jeho současný ředitel Petr Pokorný. „Náčelník, jak jsme mu říkali, uměl žasnout tak, jak to umí jen děti. Hravé záblesky v jeho očích odzbrojovaly úplně každého,“ dodává Pokorný. Nápad na založení CTS dostal Ivan Havel už v roce 1990. „Dokázal propojovat lidi, kteří by se jinak nepotkali, neporozuměli by si. Bavil se myšlenkou zavřít odborníky z různých sfér na delší dobu do věže bez kontaktu s okolím,“ říká šéfredaktor časopisu Vesmír Ondřej Vrtiška. Havel totiž věřil, že i přes rozdíly dokážou osobnosti různých oborů, od architektury po biologii, najít společnou řeč.
„Česká vědecká komunita v Ivanu Havlovi ztratila inspirativní osobnost, která dokázala nacházet nečekané souvislosti a cestičky. Celá společnost pak přišla o dalšího z intelektuálů, kteří stáli vzpřímeně i v dobách, kdy bylo normální ohnout hřbet,“ bilancuje Vrtiška.