Zavražděn bývalými kolegy. Herci Švandova divadla ztvárnili příběh Alexandra Litviněnka
Hlediště Švandova divadla se na dopolední veřejné generálce plní především seniory. Není divu, hlavní cílová skupina nové divadelní hry tou dobou pravděpodobně sedí v zaměstnání. Od 6. listopadu je už ale dramatická rekonstrukce Litviněnkovy vraždy k vidění pro všechny. Veřejná generálka hry na motivy knihy britského novináře Luka Hardinga Příliš drahý jed se konala v pátek před premiérou.
Z reakcí návštěvníků generálky, mezi nimiž byla i autorka tohoto textu, je patrné že si kauzu Litviněnko živě vybavují: kritik moskevského Kremlu a bývalý agent ruských tajných služeb KGB, později FSB (Federální služby bezpečnosti), byl na začátku listopadu 2006 v londýnském hotelu Millenium otráven radioaktivním poloniem. Později na následky otravy zemřel v londýnské nemocnici. Před smrtí jako objednatele své vraždy označil ruského prezidenta Vladimira Putina.
Jašków děsí diváky působivým monologem
Představení začíná hospitalizací Litviněnka a retrospektivně se ve vyprávění vrací až do roku 1993, kdy byl ještě pracovníkem ruské rozvědky. Zaujme, že jednotlivé scény se odehrávají v různých prostorách divadla, tedy nejen na jevišti, ale i v zákulisí nebo na baru. Kam nedohlédne oko diváka, tam herce doprovází kameraman a obraz je v reálném čase přenášen na plátno nad jevištěm. Proložení dramatu těmito „filmovými“ prvky hru oživuje, pomáhá oddělovat prostředí v čase a prostoru a pravděpodobně i usnadňuje práci kulisákům.
Drama je plné působivých monologů. Během jednoho z nich popisuje herec Robert Jašków v roli Vladimíra Putina útok na moskevské divadlo na Dubrovce, jež se odehrál v roce 2002. Budovu tehdy v průběhu muzikálového představení obsadila skupina čečenských teroristů a více než 850 diváků vzala jako rukojmí. Ruské speciální síly později pustily do sálu ventilací plyn, který měl útočníky uspat. Ve chvíli, kdy Jašków ve své řeči dojde k tomuto bodu, sál Švandova divadla se začíná plnit umělou mlhou. Herec mluví s ironií v hlase, jako by vyčkával, až celá situace divákům dojde. Jde o silný moment, který vzbuzuje pobavení, ale zároveň i mrazení.
Závažné téma doplnily karikatury postav
Hlavní ženskou roli Mariny Litviněnkové ztvárňuje herečka Anna Stropnická. Vystupuje jako starostlivá manželka a matka, která se ale po smrti svého muže nebojí rvát za pravdu a pokračuje v jeho snaze informovat svět o špinavých praktikách tajné služby FSB. „Příběh nabízí negativní pocity, ale i naději a zadostiučinění. Říká, že i proti zlu se dá a musí bojovat. I když to s sebou nese jisté ztráty,“ popisuje hru herečka Anna Stropnická. Vdova Marina Litviněnková v roce 2014 zažádala v Británii o veřejné vyšetřování, které o dva roky později skončilo rozsudkem Evropského soudu pro lidská práva. Za pachatele vraždy označil soud Rusy Andreje Lugového a Dmitrije Kovtuna. V září letošního roku soud shledal, že Lugovoj a Kovtun při otravě Litviněnka jednali jako agenti ruského státu. Potvrdil se tak podíl Ruska na jeho vraždě.
Přestože se jedná o závažné téma, hra ve Švandově divadle je plná satirických narážek a postavy jsou záměrně karikovány, takže se z hlediště tu a tam ozývá smích. Představení ovšem končí četbou vyjádření bývalé britské premiérky Theresy Mayové, která si nad kauzou myje ruce a vysvětluje, že dohadování s Kremlem by neblaze působilo na britskou společnost. Po skončení představení zavládlo v sále na okamžik úplné ticho. Zjevně i pod vlivem vědomí, že zhlédnuté drama popisuje krutou realitu. To potvrzuje i uvaděčka Švandova divadla studentka Natálie Šimůnková (23), která sama generálku se zájmem sledovala: „Hra je náročná, apelující a hlavně pravdivá. Pokud se divák rozhodne doopravdy projít rekonstrukcí vraždy, nejedna scéna se mu zaryje pod kůži. A to i přesto, že se vlastně celou dobu tak nějak směje.“
