Zástupci Hnutí pro život se tváří jako spasitelé. V šíření protipotratové propagandy je však nezastaví ani válka
Když zastupitelé spolku Hnutí pro život sdíleli na Facebooku příspěvek, který kritizoval českou pomoc znásilněným Ukrajinkám, mnozí se oprávněně chytali za hlavu. „Opravdu by nás zajímalo, jak Postinor zabrání dalším takovým činům. Skutečným lékem je kvalitní psychologická pomoc. A především prevence, aby ke znásilnění vůbec nedocházelo,” uvedl spolek. Nutit zneužitou dívku odnosit dítě násilníka mentálnímu zdraví však příliš nepřidá. Matky samoživitelky to navíc nemají snadné ani za normálních okolností. Natož s traumatem. A ještě ve válce.
Za „vhodnější“ prevenci proti násilí ruských vojáků hnutí považuje používání obranných prostředků, jako jsou pepřové spreje, paralyzéry nebo zvukové alarmy. Jako by se snad žena se zbraní u hlavy mohla bránit agresi ruských okupantů pomocí nějakého houkadla.
Potraty pro uprchlíky jsou vražda, tvrdí Rybová
Svým nesmyslným výrokem si hnutí podkopalo reputaci dobročinné organizace, za kterou se léta vydávalo v zavádějící PR kampani. Ultrakonzervativní postoj spolku se totiž úspěšně schovával za projekt „Nesoudíme, pomáháme.“ Program, který působí jako nezávislé poradenství pro ženy v životní nouzi, nejspíš zastává stejnou taktiku, jako samotná organizace. Za každou cenu bránit život nenarozeného plodu, a to i proti vůli matky. Zástupci spolku se totiž netají tím, že za vzor považují polskou protipotratovou politiku.
Mluvčí Hnutí pro život Zdeňka Rybová, která své fanatické názory do nedávna nikterak neschovávala, sdílela na svém, nyní už zrušeném, twitterovém účtu řadu zarážejících vyjádření. „Přijímáme ukrajinské ženy a děti, nabízíme pomoc. I tu, která za hranicemi ČR poskytuje bezplatnou vraždu Ukrajinců. Těch, kteří se ještě ani nestačili narodit,“ napsala například na konci března v reakci na stanovisko ministerstva zdravotnictví o bezplatném poskytnutí interrupce uprchlickým ženám. Nejspíš zapomněla, že nechtěné těhotenství je v tomto případě důsledkem násilného činu. Je těžko představitelné, že by obět´ po tak brutální zkušenosti vinula s láskou k hrudi okupantovo dítě. Nebylo to přitom poprvé, kdy se Rybová snažila necitlivě propagovat agendu Hnutí pro život.
Pokřivenost hodnot spolku lze vycítit i z reklamních spotů, kterými se organizace prezentuje. „Moje babička musela být při prvním porodu oživována kvůli srdeční vadě, a tak jí lékař při druhém těhotenství doporučil interrupci. Ona se ale nevzdala a koupila si knihu o bylinkách. Začala se sama léčit a porodila moji maminku. Jsem jí vděčný za její úctu k životu a víru v Boha,“ hlásal v jednom z videí ředitel TV NOE Leoš Ryška. Vydáním propagačního spotu Hnutí pro život nabádalo k ignorování rad odborníků přesto, že mluvčí ve videu není lékařem. Jestli se členové organizace snaží podobným vyprávěním manipulovat s každou ženou, která si není početím jistá, stává se Hnutí pro život nebezpečným. Vštěpování podobné ideologie totiž může vést nejen k ohrožení samotného zdraví žen, ale také k prohloubení pocitu viny u osob, které interrupci musí podstoupit. Je smutné, že důvěryhodnost této radikálně vyhraněné skupiny v minulosti podpořila řada firem a veřejně známých osobností. Mezi nimi byla například novinářka Daniela Drtinová, herečka Andrea Kerestešová či Česká pošta.
Právo na rodinu jen některým
O konzervativních postojích Hnutí pro život vypovídá i jednání prezidenta organizace Radima Ucháče. Tvář spolku, která v roce 2013 veřejně podporovala ruský zákon o omezení práv homosexuálů, se pravidelně podílí například na konání protestů proti pochodu Prague Pride. Podle Ucháče totiž homosexualita není orientace, ale ideologie stvořená k ničení instituce rodiny a národa. Je zarážející, že lidé, kteří bojují proti potratům, chtějí odepřít právo na rodinu jak homosexuálům, tak dětem, které by jinak mohly skončit v dětských domovech. A to nejen kvůli snaze přemlouvat nerozhodné matky ve špatné životní situaci, ale také kvůli prosazování protipotratové politiky.
Veřejnost by se tak měla mít v případě této organizace na pozoru. Ženy, které si nejsou jisté, že chtějí být matkami, by měly vyhledat radu u odborníka. Při komunikaci s náboženskými organizacemi je totiž vysoce pravděpodobné, že přesvědčení členů spolku předčí zájem matky.
